Adrian Tchaikovsky: Jednou to všechno bude tvoje

Ivan JeziorekŘíj 13, 2025

„Dnešek je prostě další dokonalý den na konci světa.“ Věta, kterou najdete na přebalu knížky Jednou to všechno bude tvoje a která slibuje opravdu hodně. Jenže místo toho se v knize seznámíte s tím nejhorším nepřítelem člověka a jeho nejultimátnější zbraní. Tedy se sebou samým a možností měnit v minulosti klíčové události.

Láska na první pohled

Opravdu miluju několik spisovatelů. Myšleno je to bez jakéhokoli sexuálního podtextu, čistě ve vztahu spisovatel a čtenář. Jedním ze těchto stálic je P.K.Dick ve svém vizionářském, drogovém i teologickém období. Sanaka Hiiragi pro schopnost reagovat příjemně i osobně na cokoli i mimo knižní svět.

Z dnešních českých autorů je to určitě Tereza Kadečková pro svůj jedinečný styl a náměty a duo Leoš Kyša a František Kotleta pro svou zemitost a vizionářství. Pokud bych se ale měl zamyslet nad tím jedním jediným srdcerváčem a veskrze originálním chlapem (mimochodem má na živo neskutečné charizma), tak by jím určitě byl Adrian Tchaikovsky.

Nikdo neví, kde byl, když kauzální válka začala. Vlastně si nemá kdo vzpomenout, a kdyby ano, nemá si na co vzpomenout; a to je celá ta věc v kostce. Byli jsme bojovníci s časem a rozbili jsme ho.
To já jsem zastavil čas. Ukončil jsem boje, napravil škody, jak jen to šlo.
Pak jsem přišel sem, kde je konec všeho, a dal jsem si úkol: nesmím dovolit, aby se něco tak strašného ještě někdy opakovalo.

H.G. Wells by záviděl

Jo a taky miluju cestování v čase. Samozřejmě že ne jako kratochvíli, ale jako příčinu nebo způsob řešení. Zároveň jsem ale zastáncem časového paradoxu, takže… jsem měl opravdu rád seriál Dr. Who než BBC zjistilo, že minulost lze měnit. A ano, 12 opic je pro mne strašná ptákovina, protože začátek filmu vyvrací její premisu a naopak.

Takže když jsem zjistil, že „vyjde Tchaikovsky“ ve kterém se cestuje časem, vykouzlil můj obličej pověstný úsměv „měsíčku na hnoji“. A ten nezmizel ani po dočtení knihy Jednou to všechno bude tvoje.

Příběh bývalého vojáka, který se v rámci nějakého zachování duševního zdraví, a hlavně klidu zbraní, vrhne na pěstování plodin a chov zvířat někde „na konci vesmíru“, je ze začátku zábavný.

Navíc má ten chlap k ruce všechny technologie světa a umí se popásat i s reverzním inženýrstvím. Jen mu občas přiletí do pole vetřelci a nadělají v poklidném životě paseku.

A tak musí problémy občasně pořádně vykořenit.

Časový paradox!!!

Vzhledem k premise příběhu, o které se tady nechci moc rozepisovat a vyzrazovat to klíčové, to co vás pak baví při čtení, musel se Adrian Tchaikovsky s otázkou časového paradoxu nějak vypořádat. A povedlo se mu dost originálně. Jestli k mé spokojenosti, to už je těžší zodpovědět.

Ze začátku jsem vnímal knihu Jednou to všechno bude tvoje jako lehce ironické, ale velmi vážné sci-fi. S přibývajícím množství přečtených písmenek začnete přicházet na chuť sarkastickému nádechu a vtahování do děje. A čím víc zabřednete, tím více se bavíte. Ke konci jsem se párkrát doslova nahlas zasmál.

Takže co říct závěrem? Toto není typický Tchaikovsky, což fakt není nutně špatně. Stále jde o promyšlený vývoj společnosti i technologií a satira osamělosti a budování lepších světů. Protože ani utopie a ani svět jednoho člověka nejsou dokonalé (mrk, mrk!).

Hodnocení: 8 zemědělských usedlostí z 10
Název: Jednou to všechno bude tvoje
Autor: Adrian Tchaikovsky
Vydavatel: Planeta9
Vydáno: 2025
Vazba: brožovaná
Počet stran: 152