Adrian Tchaikovsky: Střepy Země

Ivan JeziorekÚno 25, 2024

Přečteno v lednu roku 2023.

Tak jako každý fanoušek sci-fi, miluji kvalitní a promyšlené příběhy, vycházející z vědeckých teorií, space opery zasazené do funkčního a logického univerza. Ne vesmíru, ale skutečně univerza. Vydavatelství Planeta9, ve spolupráci s Tritonem, vypustilo na český knižní trh v roce 2022 překlad prvního dílu série Architekti světů.

Do rukou se nám tak dostaly Střepy Země, u kterých rovnou zapomeňte na hloupé pohádky typu Star Wars, na kupy mimozemšťanů, kteří jsou ale vlastně všechno humanoidé s divnými hlavami jako ve Star Treku, nebo na šílený vesmír Legie páně Kotlety a madam Sněgoňové. Tady najdete mnohem víc a přitom to dohromady krásně logicky funguje. A rovnou prozradím, že tahle šílená bichle splňuje všechny moje požadavky na kvalitní sci-fi.

Trochu o autorovi

Adriana Tchaikovského jakožto autora knih, jsem objevil úplnou náhodou. A to díky zajímavému názvu a obalu jedné z jeho předchozích knih. Jednalo se o titul Psí vojáci, kde geneticky upravení vojáci řeší pro vládu nepohodlné problémy. To, co mne ale na Tchaikovském tak šíleně zaujalo, byl námět a způsob psaní v kombinaci s jeho civilním životem. Zkušenosti z praxe totiž dokáže dodnes využít při psaní a pokud není nějaký z vědních oborů jeho partie, pozve si jako konzultanty další odborníky.

Těžký vesmír

U série Architekti světů rozehrál Tchaikovsky složitou partii, ve které proti sobě rozhodně nestojí stejně silní hráči. Lidstvo expandovalo do vesmíru jen proto aby zjistilo, že nejen není samo. A zdaleka není ani tou nejschopnější rasou. Postupně se setkává s několika druhy, které jsou v mnoha směrech lepší, ale narazí také na několik ryze zvláštních typů.

Hlavními hrdiny knihy jsou sice lidé, ale v příběhu samotném o prakticky nejde jen o lidstvo. Civilizace stojí proti někomu, komu jsou „nějací lidé a další emzáci“ úplně ukradení. Navíc to vypadá, že je to někdo, kdo existenci inteligentních ras ani nezaznamenal. K likvidaci našeho života dochází tak nějak omylem. A lidé nemají zbraně, ani možnosti, a ani mimozemské spojence, jak svou nemesis zastavit. A tak planety umírají pod rukou zručných Architektů i se svými obyvateli v časovém horizontu několika minut.

Do doby, kdy se na scéně objevuje „svatá Xavienne“, civilním jménem Xavienne Torino, která dokáže s Architekty „mluvit“ a zastavit jejich řádění. Stala se tak první mediátorkou, podle jejíhož genetického fondu, byli pro boj s monstry nakonec vytvořeni speciální jedinci. Pomocí implantátů dokázali ničitele světů zastavit, ale za šílenou osobní cenu.

Žádaný vyvolený

Hlavní postavou příběhu je takzvaný meďák jménem Idris, patřící právě do elitní skupiny těchto vylepšených. Bohužel pro něj není po skončení války s Architekty ve společnosti místo, dokud ostatní neobjeví jejich vedlejší schopnosti, užitečné pro cestování vesmírem. Rázem je z něj, a jemu podobných, nedostatkové zboží.

Idrisovu posádku tvoří různorodá směsice lidí, emzáků, ale i umělé formy života. Tato směsice odpadlíků se pokouší nijak moc nevyčnívat a nepřitahovat k sobě zbytečnou pozornost. Jenže k jejich „nevýslovnému štěstí“ se jim podaří získat pozůstatek Architektů nevýslovné ceny a jejich klidný život vezme za své.

Do hry vstupují vládní složky, náboženské kulty, stoupenci černého trhu a mnoho dalších hráčů v podobě různorodých organizací a do to všeho se znovu objeví Architekt a na obydlených světech začíná propukat panika. Boj s bytostí, kterou nelze porazit, lze vyhrát jen pomocí odpadlíků.

Objemná bichle

Kniha je hutně popsána malým fontem a na více než 600 stranách nalemtáte neskutečné množství textu příběhu. Vše je navíc vyprávěného z pohledu několika různých postav, patřícím k odděleným frakcím. Takže sledujeme najednou několik různých dějových linií. Přitom děj ubíhá svižně, nenudíte si ani v případě vykreslování chování mimozemských společenství.

Za mne jde rozhodně o jeden z nejlepších sci-fi příběhů, ale musím uznat, že jsem silně ovlivněn pozitivním vztahem k autorovi. Měl jsem tu čest si sním online popovídat a jde o pohodovou a ochotnou bytost.

A ještě poznámka nakonec. Rozhodně nedoporučuji nenavazovat s postavami knihy osobní vztahy. Přeci jen, všichni jsou smrtelní a vesmír není pohádka.