Daleké království (sestavily Tereza Kadečková a Lucie Lukačovičová)

Ivan JeziorekZář 29, 2025

Jako asi všichni tady, prostě máme rádi pohárky. Ať už ty klasické, které jsou leckdy trochu drsnější, nebo ty modernějšího typu, nejčastěji animované nebo doslova přecpané CGI efekty.

Co když ale místo otřepaného „za sedmero horami a sedmero řekami“ začne vyprávění „za sedmero paneláky“ anebo „sedmero galaxiemi“? Nebo když princ vymění bílého koně za policejní auto s houkačkou a na konci neuslyšíme „žili šťastně až do smrti“ ale „zůstali až do smrti na odvykačce“?

Pohádky, které vypráví Daleké království jsou sice naprostá klasika, ale jak už jste asi pochopili, tak trochu jiná.

Princ někdy nedorazí

Všichni dávno víme (aspoň tedy doufám), že dnešní pohádky mají k původním vyprávěnkám dost daleko. Vždyť třeba Červená Karkulka původně zůstává sežraná a pán v zelené kamizolce (ne, Robátko to není) se objevuje až v novějších verzích.

Zároveň je poslední dobou v módě překrucovat pohled na zlo a dobro. Už jen taková Zloba se pokouší omluvit chování čarodějnice a postavit ji do role „ona to udělat musela“. Pro mne je vrcholem trapnosti Damsel s 11kou v hlavní roli (ano, jsem někdy velmi kritický). A tak jsme velmi rád, když mi dámy Tereza Kadečková a Lucie Lukačovičová mi ukázaly, že to jde udělat i daleko lépe.

Daleko? Ano, daleko lépe jako je Daleké království. Sbírka 14 příběhů, překopávající hodně tvrdým krumpáčem pohled na dobře známé, nebo i na ty polozapomenutější, pohádky. Někdy budete mít problém poznat, jaký příběh to vlastně čtete, ale ty notoricky známé věci vám vždy dojdou.

A když ne, máme na konec v krátkých dovětcích pohnutky, proč se ta která autorka vrhla zrovna na daný příběh.

Příjemné je, že se pera (nebo klávesy, či čím se teď vlastně knihy píšou), chopily pouze ženy a jdou ve šlépějích Božky Němcové. Nebo si to aspoň můžete myslet, protože onen způsob je hodně podobný.

Božka taky vzala původní lidové pohádky a překopala je po svém a vydala v souborném vydání. Nemyslíte?

Neberte se tak vážně!

Daleké království se nedrží pravidel ani žánrových a ani typových. Najdete zde několik předělávek do moderního hávu současné uspěchané doby. Třeba humornou a skvělou verzi Popelky od Dagmar Digmy Čechové nazvaenou Tři kožíšky pro Kotelku. Nebo hned úvodní Žábu Terezy Janišové na téma Žabího prince či Tisíc kleteb na tvou hlavu od Michaely Merglové, kde se snaží Kostěj Nesmrtelný zbavit své viny (Mimochodem, mám na tuhle pohádku hodně podobné vzpomínky z dětství).

Zároveň ale třeba nakouneme do fantasy středověku ve Smíš prosit od Martiny Vítové, ve kterém si drzá Katarína přivede na pomoc čerta, nebo doslova shltneme noir fantasy detektivku Případ zlatých vlasů od Lucie Lukačovičové. Hádejte o kom je?

Nechci se tady rozepisovat o všech pohádkách, ale za mne asi vede Královna růží od Vilmy Kadlečkové. Její fantasy Řůženka je prostě skvělá. Dále pak Kam jsi šel, Kaii? od Barbory Vrobelové, protože sci-fi hororů a Sněhových královen není nikdy dost, a pak Zlatá hvězda Terezy Kadečkové. Protože dokázala krásně zničit obraz veršované princezny Lady a „jejího“ Jozífka Zímy a už dlouho jsem fakt nečetl dobrý new weird.

A zmínit musím i závěrečnou sci-fi verzi Obra a princezny od Františky Vrbenské v pohádce Na březích vesmíru, protože pro Františku mám už desítky let slabost. Ale to je už úplně jiná, osobní, pohádka.

Dobro je někdy zlo

Nikdy jsme si nemyslel, že jsou pohádky jen o vítězství dobra nad zlem. Když pominu pohádky v televizi nebo dětské knížky, byly pro mne v dobách dětských jednou z prvních vyloženě pohádkových knih Pohádky Wilhelma Hauffa. A ty mi bohužel dokázaly způsobit velmi neklidné spaní a dodnes k této knize cítím lehký odpor. Takže jsem k Dalekému království přistupoval s jistým respektem. A ten se vyplatil!

Ale nebojte se, těch hepáčů bude na konci taky docela dost.