Eiičiró Oda: One Piece 1: Romance Dawn – Dobrodružství začíná

Ivan JeziorekKvě 30, 2024

Když jsem se poprvé podíval na anime One Piece, byl venku cca 150 díl. Rozhodoval jsem se tehdy, jestli začnu koukat na Fullmetal Alchymistu (tu první verzi) nebo právě na One Piece. Vybral jsem OP z prostého důvodu, chtěl jsem mít těch 150 dílů rychle za sebou, abych si mohl v klidu vychutnat Edovo a Alovo hledání duše.

Zpětně mi ten můj důvod výběru připadá neskutečně vtipný.

Hrdina podle definice

Skoukl jsme nejen těch 150 dílů One Piece, ale jak prvního Fullmetal Alchymistu, novou lepší verzi s podtitulem Brotherhood, dočetl mangu FA a One Piece sleduji stále, jen s menšími přestávkami (ani teď nejsem na aktuálním dílu). Nicméně zrovna tyto dva příběhy, byť je u mne pojí pouhá náhoda, pokládám za jedny z nejlepších, co kdy v manga průmyslu vznikly.

A proč? Protože obě nabízí mladého hrdinu, který se žene za svým cílem, ale nic nedostává zadarmo. Ed z FA i Luffy z OP tak stále stojí na opačné straně novodobých oblíbenců (ať už mám na mysli třeba pandu Po nebo zabijáka Tandžira, kteří jsou v podstatě vyvolení a hrdinství jim jde tak nějak v patách automaticky) a splňují podle mne krásně kriteria šónenu. A v klucích zasévají chuť se zlepšovat vlastní snahou a pílí.

Čekání se vyplatilo

Před několika roky nakladatelství Crew vypsalo anketu, kterou manga sérii by měli začít vydávat. Na výběr byl výše zmíněný Alchymista, ale druhý titul si již bohužel nepamatuji. Ptal jsem se tehdy v diskuzi, zda neuvažují o vydání série One Piece. Odpověď byla zamítavá, protože prý jde „o velmi dlouhou a stále neuzavřenou sérii“. Jak dopadla anketa asi tušíte a jak dopal můj dotaz již také. Dočkal jsem se!

Oznámení české verze One Piece je pro mne splnění snu. Ne dětského, protože v době, kdy jsem začal Slamáky sledovat, jsem už byl relativně „v letech“ a to nadšení mne stále neopustilo.

Takže jakmile šlo předobjednat, šel jsem do toho a vyhlížel pošťáka (nebo co to teď vlastně chodí). ezitím v Brnově proběhl aktuální ročním Animefestu a já si na mangu sáhl dříve a trochu zalitoval, že jsem si ji předobjednal, ale co už…

Manga je skvělá! Je na ni velmi poznat stáří, protože od moderních sérií se graficky lehce liší. Což mi osobně vůbec nevadí (protože Akira, Gunsmith Cats nebo Ghost in the Shell).

Příběh mangy startuje docela rychle. Až jsem zapomněl, jak rychlý start vlastně má. Kdy se na scéně objevuje Shanks, kdy Coby, Zoro a další výrazné osobnosti a jak málo je na začátku Gold Roger.

Nostalgie na N-tou

Nemůžu říct, že bych mangu zhtl tak rychle, jak jsem si myslel že ji proletím. Nakonec jsme zjistil, že raději koukám na obrázky a detailně si je prohlížím. Protože zpětně si uvědomíte obrovské množství detailů, které vám unikají, dokud se nedostanete v příběhu dál.

Vyplutí Luffyho, předání Shanksova slamáku, setkání se Zorem nebo první porážka silného nepřítele, jsou prostě skvělé. Prožil jsem si to již v anime, ve hrách typu One Piece: Pirate Warriors (díly 3 – 5) a jednou v anglické verzi a stejně mne to zase dostalo.

Oda vytvořil dílo, které prostě nestárne. Dokazuje to příhoda, když jsme byli v loňském roce s dcerou v kině na celověčeráku One Piece: Film Red. Do té doby jen věděla, že One Piece miluji, ale neviděla ani minutu. I tak odcházela z kina totálně nadšená a sountrack poslouchala ještě měsíc po.

Takže pokud jste si položili otázku, jestli si máte mangu koupit, tak se ptát úplně špatně. Prostě se neptejte. Slamákovo dobrodružství nabízí vše. Akci, velké přátelství, zradu, konspirační teorie, dramatické záchrany, malé souboje i obří bitvy armád. A to jsme teprve na začátku! Takže vzhůru, čeká na nás Orange Town!

A jestli vás zajímá můj názor na netflixáckou adaptaci, tady je.

One Piece na Netflixu

Celkově hodnotím první sérii kladně. Ale neumím si představit, že bych tuto verzi viděl jako první. Je v ní vlastně vše, ale ve strašně ochuzené verzi.

One Piece totiž staví na promyšleném budování pevných vztahů a to nejen mezi jednotlivými postavami, tak i mezi čtenářem/divákem a těmito postavami. Všechny retrospektiva a důležité momenty zaberou bohužel dost času a Oda klade velký důraz i na ty nejmenší detaily.

Souboje jsou v hrané verzi navrženy efektně, ale nemám z nich ten správný pocit. Prostě TEN pocit. Protože vše proběhne rychle a za pár minut je konec. V předloze se postavy doslova mlátí několik dílů, Luffy častokrát citelně prohrává a než nejde slabinu, chvíli to trvá. Chápu, že to ale není možné v seriálové podobě vytvořit, protože One Piece je s námi třetí desítku let a jak to chcete nacpat do setiny časového úseku.

Takže opět, je tam vše, ale připadám si jako divák Netflixu silně ochuzen.

PS: Sanji vůbec nevytáhne cigára z pusy ani při soubojích nebo při vaření. V hrané verzi zatím vykouřil jednu cigaretu a druhou hned típnul. Část jeho charakteristické osobnosti tak nedostala vůbec šanci. Stejně tak Bell-mére nebo Bogard. Chápu ale, že to nezapadá do dnešního vnímání světa, kdy se proti kouření brojí, ale aspoň Smoker se už ukázal s oběma doutníky. Tak doufám, že je bude mít pořád v puse, stejně tak Crocodile a Sakazuki.

PPS: Těšil jsem se na Zorovo charakteristické temné “nitóriju” a “santóriju”, ale ani Luffy nepojmenovává všechny své akce před útokem. Škoda, ještě že aspoň ten Sanji…

6 Jolly Rogerů z 10