František Kotleta: Černá smečka

Ivan JeziorekČvc 26, 2024

Když byla oznámena Černá smečka, napadlo mne jediné: „Konečně nový nový Kotleta. Ne! NOVÝ Kotleta! Konečně!“

Pro neznalé (nebo nefanoušky, pokud tady vůbec někdo takový existuje) je třeba vysvětlit. František Kotleta již delší dobu píše větší série, nebo vydává omnibusy, nebo jednoaktovky (pšt, pod svým jménem) nebo se vrací ke starým hrdinům a pohřbívá je (což za mne skvělé).

Ale nějakou novinku jsme očekávali dlouho. Prováděli rituály, při úplňku pálili starší vydání jeho knih, obřadně položené na sérii Města Kristýny Sněgoňové, kupovali audioverze a poslouchali celou kotletovnu (jakože knihovnu složenou z děl Františka Kotlety, ano, vím že to není zase tak dobrý vtip) a pak jsme se konečně dočkali! Očekávaně neočekávaný nový hrdina, nový svět, nový nakladatel, ale vlastně taky hlavně starý dobrý Kotleta.

Praha není stověžatá

To, že mají církevní řády spoustu odnoží, asi všichni víme. Nebo nevíme ale umíme si to představit. Že ale zdi klášterů ukrývají mnohá tajemství, už stoprocentně nevíme, ale tak nějak to tušíme. A když už chybí důkazy, tak si něco věrohodného umíme vymyslet. Takže proč by nemohl existovat řád bratří, lovících démony a prakticky žijících ve hříchu. Stačí jen vymyslet ideální svět a zavést věrohodná pravidla.

Jenže univerzum se narýsovalo samo. Žijeme v Čechách a s Černou smečkou vypadneme ze Sudet a Severní Moravy do tajemného lůna naší matky všech měst. Seznamujeme se s Filipem Aksamitem (jako ta nevábně vonící květina) a jdeme nejdřív do hospody. Tradičně. A tady legrace končí, tradičně, protože Filip je profesionální lovec démonů. Přesně takový, kterých se u nás prohání desítky a dbají na to, abychom my nic netušící mohli v klidu spát. Nebo v klidu dělat to, co umí Filip nejlépe (ano, je to slovo na tři písmenka začínající na S, končící na X a uprostřed je E).

Praha je storohatá

Filip strávil část života v Tobiášově řádu. V takovém tom církevním opatství, kde potkáte kupu hodných mnichů, ale ve sklepě jsou před veřejností ukraté nepřístupné malé kamenné cely. Ne, nejsou v nich mladí skauti, ale zpacifikovaní démoni. A proč by měl být Filip démobijce? Protože jeho matka je doslova démonská rajda. Ta sice Filipovu volbu povolání úplně neschvaluje, ale díky tomu všechno funguje jak má. Filip loví démony do té doby, než se něco kardinálně pos… nepovede.

Černá smečka je velmi dobrá, hutná, lehce pornografická (slovo lechtivá to fakt nevystihuje) krmě. Nevím čím to, jestli jsem opravdu tak těšil, ale přelouskáno bylo za 3 večery. Příběh nabízí takřka klasické kotletovské obraty v ději. I když tady jich je pár nečekaných, takže není důvod házet autora do staré výkupny železa v Bruntále. Prozatím.

Na rovinu je na můj vkus na 392 stranách zbytečně hodně explicitního sexu. Nejsem puritán, vychovaly mne knihy páně Kulhánka, ale když už musíte z nějakého důvodu páchat hříchy, máte více možností jak si pošpinit karmu (myslím duši, ne ten kotel), než jen neřízeným sexem.

Dokonce jsme byl po dočtení trochu moc rozladěný a říkal jsem si, že na výsledném hodnocení nebude zdaleka plný počet hvězdiček. Max tak šest, ale pak se vám to v hlavě rozleží a vy už asi víte kam asi směřuji. Prostě k myšlence: „Kde je sakra to pokračování!?“

Hodnocení: 9 pejsků z 10
Název: Černá smečka (série Tobiášův řád)
Autor: František Kotleta
Vydavatel: Dobrovský
Vydáno: 2023
Vazba: brožovaná
Počet stran: 392