František Kotleta: Plameny války (Legie, svazek 10)

Vesmír je kruté místo. Právo na život má pouze ten, kdo si jej uhájí v boji. Taková jsou pravidla tam venku. Lidé to zjistili v den, kdy na jejich planetu zaútočila invazní flotila neznámé civilizace. Krátká, ale tvrdá válka srazila lidstvo na kolena a udělala z něj otroky mimozemských dobyvatelů. Otroky, kteří si zaslouží život, jenom pokud budou svým majitelům věrní a užiteční. Ale dokud stojí poslední voják odporu, je tady vždycky naděje. Minimálně na pořádnou pomstu. A možná i něco víc.

V románech Františka Kotlety většinou vystupují hrdinové, obdařeni nějakou nadlidskou silou. Třeba díky tomu, že jsou upíři nebo umí ovládat magii. Ne vždy, ale pokaždé se jedná o „borce jako ze žurnálu“. U Kristýny Sněgoňové se naopak jedná o obyčejné lidi, kteří se do něčeho připletou nebo vládnou neobyčejnou mocí. Jen ne úplně na 100%. A tito dva nevolení vládci české fantastiky společně vytvořili space operu, jejímž hrdinou je obyčejný člověk s armádním tréningem. A hned v úvodu první knihy pochopíte, že zrovna ten je mu úplně na nic.

Lidé zjistí, že nejsou ve vesmíru sami. Ale ne tak, jak si to vysnili. Zemi napadne invazní flotila mimozemšťanů, vedená jednou z ras takzvaného Souručenství. Vesmír je totiž takový velký píseček, ve kterém se různé rasy přetahují o nadvládu nad sektory. A nad rasami zde žijícími. Pokud si dokážete zajistit místo k životu tím, že prokážete svou užitečnost, můžete celkem dobře vegetit dál. A najde se pro vás místo v Souručenství. Pokud ne, stanete se v lepším případě vazaly silnější rasy, v horším jejich vojáky, v ještě horším jejich otroky a v tom nejhorším jste vytěženi jako materiál na separát (čti pomleti do konzerv) a snězeni podřadnějšími druhy.

A tipněte si, co se asi stalo naší milované Zemi?

Z deště do sraček

Vesmír, který dvojice Kotleta/Sněgoňová vymysleli není příjemné místo, ale přes všechny nedostatky se jedná o klasickou „kotletovku“, tedy vyvážený mix násilí a humoru. O to víc bylo překvapením, jak do tohoto rychlíku nastoupila druhá z dvojky a ne že by se tempu přizpůsobila, ale dokázala v klidu přebrat otěže a udávat rytmus.

Již na začátku byla ohlášena celková délka série, skládající se z 12 kusů. Nejprve jsem to považoval za mystifikaci, ale ta postupně získávala na obrysech a s dnešním aktuálně posledním 10 dílem je jasné, že tvůrci svému slovu dostanou (taky leccos naznačuje možnost předobjednání si celé série 12 kusů u vydavatele). Recenzi tohoto vydaného dílu s názvem Plameny války najdete na konci článku, ale nejprve jsem si pro vás připravil krátké dojmy, napsané u každého zrovna dočteného dílu.

Kotleta: Operace Thummel (Legie 1)

Opravdu jsem měl z kompilace K+S strach, ale odpovědí budiž 3 večery, za které jsem tuto knihu zhltnul. Jinak to popsat nejde. Svým způsobem nejde o takový masakr, jak to máme od páně Kotlety rádi (přestože je prakticky celé lidstvo semleto na výživový separát), ale jen o trošku drsnější space operu s parádními vtipy na ostravská zákoutí a na Frýdek.

9 eMZáckých ras z 10

Sněgoňová: Amanda (Legie 2)

Duo K+S si prohodilo role a druhého dílu se zhostila slečna Sněgoňová. A musím uznat, že páně Kotletovi (se-)kunduje víc než luxusně, až bych něco podobného u něžného pohlaví nečekal. Příběh nechci moc popisovat, protože již teď skutečně věřím, že dílů bude opravdu 13 a začínám si myslet, že to bude ve finále málo. Hlavní problém této série totiž bude její konec, který vůbec nemusí nastat.

Krvavá kotleta dostala na prdel od kotlety na sněgu.

9 otroků z 10

Sněgoňová : Šprti a frajeři (Legie 3)

Paní Sněgoňová podle mne kotletovatí. Jinak to nemůžu popsat. Její romány mají každý vlastní styl a jedinečný námět, ale v sérii Legie se čím dál blíží ke Kotletovi a to takovým stylem, že jsem si musel místy násilně uvědomovat, kdo vlastně knihu napsal.

K příběhu, již dlouho se mi nestalo, abych půlku knihy přečetl za večer. Tady to ale jde samo, příběh odsýpá, pár zvratů jsem nečekal, stejně tak kupu absurdních situací (je to ale komedie o zániku lidstva, tak co?). Hodně jsem se bavil u kupy narážek na Narnii, Harryho, Červeného trpaslíka a taky na Bruntál, Ostravu nebo Čestlice, kde máme kanceláře.

Co říct dál? Šprti a frajeři mají absurdní zápletku, absurdní zvraty, ale nikdo neumře (víte že kecám) a všechno se vlastně povede přesně tak, jako když tomu velí kapitán Bouchač. Všechno se povede, ale tak nějak na ho*no.

8 klobouků z 10

Kotleta: Rudý vrabčák (Legie 4)

Původně jsem chtěl přečtením čtvrté Legie pouze eliminovat nepřečtenou literaturu, ale… Kotleta prostě pořád umí a chytne vás. Rudý Vrabčák není úplně klasickou kotletovkou, protože se odehrává v relativně krátkém časovém úseku. Zároveň humoru výrazně ubylo, ale ke konci jsem se několikrát od srdce zasmál. A jak je Vrabčák dobrý? No dal jsem ho za 2 a půl večera, takže se to čte vlastně úplně samo!

9 kusů antihmoty z 10

Kotleta: Aga (Legie 5)

Pátý díl série Legie není o šíleném kolotoči zvratů, jako nabízely předchozí díly. Ale aspoň vynahrazuje absenci absolutně nejlepší postavy série ve čtvrtém svazku. Upřímně, všichni máme z posádky vesmírné lodi Kraksna (tedy vlastně Vzdorující) nejraději Agu.

Trochu mi naopak vadí rozdělení hrdinů na menší skupinky, operující různě ve vesmíru. Ale zase chápu, že stvořit dlouhou knižní sérii stojí nějaké úsilí a v těch 12 dílů je třeba nějak zaplnit a přitom čtenáře nenudit. Takže humor v Aze určitě nechybí a opravdu mne bavil ten postupně měnící se vztah ještěrky a kapitána Bouchače. Tak nějak to asi všichni čekali, ale bylo fajn to skutečně „prožít“. Takže vzhůru do hor!

8 arén z 10

Sněgoňová: Pán hor (Legie 6)

Na rovinu jde asi o nejslabší díl série. Příběhově. Taky se jedná o trochu zbytečnou odbočku, ale na druhou stranu se vám pod kůži dostanou ostatní členové posádky, kteří doposud nedostali samostatně tolik prostoru. A i samotná stavba příběhu je příjemná, svižná a zamíchá vztahy a také (na rovinu) čtenářovými city. Takže, ve finále jsem spokojen a to velmi, prostě parádní Sněgoňová. Ale jako jeden z dílů série Legie je prozatím fakt nejslabší.

6 zalesněných planet z 10

Sněgoňová: Mrtvá schránka (Legie 7)

Sedmý díl dobrodružství Kapitána Bouchače a Lorda M*dáka, dvojice lidí, kteří se rozhodli pomstít mimozemšťanům za invazi na Zemi stejnou měrou, mění obrátky. Doslova je nabírá plnými doušky. Doposud na to byli prakticky sami (jen s několika dalšími ne příliš spolupracujícími lidmi a eMZačkou, která chce hlavního hrdinu většinu času sníst), ale teď dostávají obrovskou podporu.

Mrtvá schránka se prakticky celá odehrává na Zemi, konkrétně v Havru (čti v Havířově), Ově (šti v Ostravě) a nakonec samozřejmě v Práglu (čti v Praze). A je to jen dobře, protože Kristýna Sněgoňová opět dokazuje, že když píše za sebe (třeba její luxusní série Města), chytne úplně jiný styl, než když kooperuje s Kotletou. Což je skoro až neuvěřitelné.

Schránka je vtipná, humor je trefný, pobaví starší scifisty a vůbec většinu geeků a milovníků měst severní Moravy. Prostě běžte do toho, protože ještě nejsme ani v půlce! A Moravec ty hordy určitě zastaví!

9 Labužníků z 10

Kotleta: Operace Petragun (Legie 8)

Nový František Kotleta mi vydržel jen dva večery. Mám být smutný, že musím na další díl série Legie čekat o to déle nebo mít radost z velmi čtivě napsaného pokračování? Rozhodnutí asi nechám na čtenářích, nicméně po minulé lokální taškařici v Havířově (a v Praze, ale ta přece není významem tak podstatné město) se opět přesouváme na konec vesmíru (tedy fyziky do asi do 1/3 vesmíru) a poznáváme zase kupu nových ras, břitkého, ale trefného humoru, změníme si představy na některé eMZácké rasy a zapadneme do kupy sr*ček (doslovně).

Legie konečně odkrývá důvod svého názvu a i když byly některé díly pouhým povedeným protahováním děje, je Operace Petragun jedním z těch lepších. A fakt za to nemůže ten Muminek.

10 odborářů z 10

Sněgoňová: Na konci vesmíru (Legie 9)

Asi nejdrsnější díl série Legie. Trochu překvapením je, že jej nenapsala pánská část ansámblu, ale ta dámská. Dalším překvapením je příběh, který není moc složitý a spíše se jedná o takovou jednoaktovou výplňovku série (na což u Sněgoňové nejsme moc zvyklí). Posádka někam letí na přání někoho, letí daleko a tam nastanou problémy. Ze kterých ve finále opět vyjdou polámaní, zhnusení a vnitřně posílení (snad?). Jako bonus se odkryje pár zajímavých informací o některých rasách a jejich kostlivcích ve skříni.

Kniha se čte jedním dechem, doslova. Hodně vás nakopne úvodní “konec”, který není ve finále tak drastický, ale řekne hodně o celkovém charakteru příběhu.

8 hvězdných bran z 10

Vzhůru dolů!

Dostaly se mi do rukou Plameny války. Chce se mi říct konečně, protože dorazily bohužel s notným zpožděním vydání, čítajícím asi půl roku. Člověk si tak nějak zvykl, že má jednotlivé díly Legie servírovány celkem pravidelně a rychle a teď najednou takové zdržení. Už jsme se v práci báli, že se něco stalo s autory, ale Kotleta vydal Černou smečku a Sněgoňová Krev pro divoženku, tak jsme trpělivě čekali. Na druhou stranu bylo dost času naposlouchat starší díly série, abych se v tom úplně neztratil.

Takže, na posádku Kraksny čeká společně s Pozemskými legiemi a churitskou armádou útok na strategickou planetu Tara. Jde o cíl, na kterém se stabilní posádka enlilů zakopaná dost silně a nejde ji porazit. Boje probíhají na orbitě, v atmosféře i na povrchu a vypadá to na patovou situaci. Churité již ztratili desítky tisíc vojáků a vojenské techniky, ale jejich strategie „když neuspěje deste tisíc vojáků, pošlete dalších deset, pak dalších deset a když už to bude půl milionu, tak se to třeba povede“.

Kapitán Moravec není ochotný hrát stejnou hru a obětovat celou Pozemskou legii. Přeci jen potřebuje lidi pro osvobození Země. Přes úspěšný výsadek ale dojde ke komplikacím a Moravec zůstává prakticky sám. Takřka celou knihu. Nejdříve sice hraje první housle, pak druhé, pak i ty poslední, ale opět se ze všeho dostane, jako bonus stihne zachránit aspoň zbytky Legie, ale kniha nekončí zrovna standardním způsobem, jak jsme byli zvyklí.

Únava ze zabíjení

Nebudu nic prozrazovat, ale Plameny války mají asi nejemotivnější konec z celé série. Překvapivý, zvláštní, bilancující a opravdu teď nevím, co mám očekávat od další knihy a vlastně taky od celkového závěru Legie. A to se mi do čtení skoro ani nechtělo. Říkal jsem si, že mám v ruce dalšího Kotletu a už mne nic už nedokáže dostat. A najednou jsem měl přelouskaných 150 stránek a byl napnutý jako nové kšandy.

Takže ano, Kotleta pořád umí. Nejen psát, ale i vtipkovat a přidávat podprahové odkazy (Žufánek, Červený trpaslík, politika) nebo jen tak mimochodem reagovat na narážky fanoušků (střelba ze dvou Desert Eaglů najednou) a já se jen modlím, abychom se pokračování dočkali dříve, než příští rok. Protože to ještě může být velké!

---

#PlamenyVálky #Legie #FrantišekKotleta #Epocha #scifi