Haruki Murakami: Sputnik, má láska

Ivan JeziorekŘíj 9, 2025

Klasický příběh nenaplněné lásky, řekli byste si, přeroste do zamotaného vztahového trojúhelníku, řekli byste si. Ale toto za začátku celkem jednoduché a přímé vztahové dilema, přeroste v existenciální hledání sebe sama. Je to na vás moc složité? No to se ale není čemu divit, protože Sputnik, má láska je asi tak jednoduchý, jako každá jiná Murakamiho kniha.

Fialka

Kde začít? Sputnik, má láska totiž skutečně působí z dobré půlky jako myšlenkový pochod učitele K, který nedokáže vyjádřit svou lásku a sexuální chtíč ke kamarádce. Protože vlastně ona Fialka, tak se ta kamarádka jmenuje, ani o vztah citový nebo fyzický nestojí. A tak se milý vypravěč knihy o nic ani nepokouší a je rád za chvíle strávené s Fialkou.

Ať již jde o sezení v kavárně, popíjení kávy z hrnečku se Šňupálkem z muminů a mudrování o Kerouacovi. Nebo když volá z telefonní budky ve 3 v noci a musí nutně řešit rozdíl mezi znakem a symbolem. Fialka je prostě svá, ne úplně sexbomba, spíše naopak, ale má své kouzlo.

Ale i Fialka se jednou vášnivě zakouká.

Mjú

Jenže ne do svého kamaráda, ale do vdané ženy. Korejky žijící v Japonsku a dovážející z Evropy jen ta nejlepší vína. A Mjú, tak se onen objekt vášně jmenuje, dokáže lehkovážného flákače a psaním posedlého „Dharmového tuláka“ nenásilně přinutit pracovat a vydělávat si vlastní peníze.

A protože jde Fialce práce sekretářky tak lehce jako psaní, začne s Mjú cestovat a domlouvat obchody a schůzky. Až jednou skončí k nelibosti kamaráda K v Řecku. On tak na dlouhou dobu ztrácí s Fialkou kontakt a vnitřně strádá.

Pak mu ale zavolá Mjú a…

K

Takřka půlku knihy Sputnik, má láska řešíme Fialčinu posedlost psaním a neschopnost být s jakýmkoli svým dílem spokojena. Následně pak její přechod v úspěšnou pomocnici a strádání K z její nepřítomnosti.

Opravdu jsem si myslel, že čtu nějakou „obyčejnou“ existenciální věc. Rozbor pocitů, návod na změnu myšlení a upjatého způsobu žití. Ale to by nebyl Murakami, aby z Norského dřeva nevyřezal Hon na ovci.

Otázku sexuality a stejnopohlavní lásky nakousne jen tak lehce, nic erotického, přesto zase dráždivě. Do toho ale vhodí velmi silný prvek tajemna, že se vám překroutí dosavadní myšlenky. A jak lehce jím rozčeří vody reality, tak lehce je opustí a nechá vás tápat.

Čtenář

Vždy mne u Murakamiho dostane ta schopnost nastínit nejzajímavější zlom příběhu jen tak mimochodem. Dovolím si tvrdit, že pokud by něco podobného vyplodil třeba Evropan, vyplácal by přesně toto hned na začátku a pak by kombinoval a rozplétal tajemství.

Murakamiho knihy ale fungují jinak a možná proto je (ho?) miluji. Stejně tak jako budu mít vždycky raději atmosférický horor před tím šokujícím, krvavým a prvoplánovaným, baví mne u Murakamiho ta prostá nudnost (kon-)textu, psaná ale velmi čtivě a zábavně. A to i když jde třeba jen o myšlenky postav, s dějem nesouvisející, do kterých je nečekaně vhozen prvek fantastična. Nebo spíše nereálna a poznání. Cimrman by to asi nazval “šrapnel”, v tom nejlepším slovy smyslu.

A ještě poznámka na závěr. To že je Murakami inspirován Franzem Kafkou se všeobecně ví. Tak snad je hlavní hrdina knihy Sputnik, má láska, prezentován pouze jen jako „K“, odkazem na Proces.

Mimochodem, já mám také kafáč se Šňupálkem.