Joru Sumino: Chci sníst tvoji slinivku

Ivan JeziorekDub 1, 2025

Počkat, počkat počkat! Na co si tady ten rádoby recenzent hraje? Vždyť o titulu Chci sníst tvoji slinivku od Joru Sumino zde již jeden článeček existuje, tak proč ta recyklace? Ptáte se správně a přitom jste úplně vedle. Dnes se totiž podíváme na zoubek původnímu románu, podle kterého později vznikla stejnojmenná manga 君の膵臓をたべたい.

On sám

Podle mne zde nemá moc smysl rozpitvávat příběh hlavního hrdiny knihy Chci sníst tvoji slinivku. Chlapce proplouvajícího životem bez snahy získat si přátele a který je bohužel nedobrovolně vtažen do vztahu se svou spolužačkou. Proč se tedy rozepisovat, vždyť premisu samotnou najdete i na přebalu knihy. A ono se toho až tak nic moc jiného nestane.

Jenže když se setkají dva různé světy, byť jen na chvíli, nezůstane to bez odezvy a jeden druhého vždy nějak ovlivní. V tomto případě se setká chlapec, mladík, nestojící o kontakt s ostatními živými bytostmi (doslova) a užívající si samotu. A holka, dívka, usměvavá, s kupou přátel a kypící životem. Aspoň na první pohled.

On s ní

Chlapec a dívka jsou navíc spolužáci, ale do jisté doby spolu nepromluvili ani slovo. <Kamarád>, jak dívka svého spolužáka nazývá, má velmi racionální pohled na svět a možná proto se s ním podělí o své tajemství. Tím je rakovina slinivky a před sebou maximálně rok života. Díky <kamarádovu> přirozenému umění stranit se vrstevníkům, zůstává její skutečný stav neprozrazen. A ona se před ním může chovat bez přetvářky.

Jenže <spolužačka> je akční a tak <kamaráda> postupně vtáhne do svého akčního života. Ze začátku mu to není vůbec milé, ale později začne tyto projevy brát jako nový standard. Jen okolí na něj začne žárlit. Zbytek třídy totiž nedokáže pochopit, proč se velmi pohledná dívka baví s tak divným <spolužákem>.

Jenže i on časem zjistí, že se víc než do školy a do knihovny těší na čas strávený s ní a na sms zprávy, že je „v pořádku“.

[Takže jsem to stejně nevydržel a příběh zde nakonec nastínil. – pozn. autora]

On s jinou

Na rovinu říkám, že zápletku knihy Chci sníst tvoji slinivku jsme už mohli vidět v několika obdobách. Ale Joru Sumino k tomu přistoupila jinak. Už jsem trochu zapomněl, jak konkrétně vztah dvou mladých lidí smrt jednoho z nich ukončí a tak mne opět čekalo nepříjemné vystřízlivění. A také daleko emotivnější než před léty.

Z mangy jsem byl nadšený. Smutný, ale nadšený. Jenže původnímu románu nesahá ani po kotníky. Mám rád japonský komiks, který dokáže bez barev skvěle zvládat emoce, ale nikdy nebude umět popsat pocity tak výstižně, jako čistý psaný text.

Tím nechci říct, že je manga špatná, ale číst tyto dvě verze v opačném pořadí, asi bych byl z obrázkové verze zklamaný. Takto ale mám prožitek daleko intenzivnější. [Takže vzhůru na anime a hranou verzi. – osobní pozn. pro autora]

PS: Pokud jste nečetli román a ani mangu, klidně sáhněte po obou. Chybu totiž neuděláte ani v jednom případě.