Júto Suzuki: Sakamoto Days, svazek 1 – 4

Ivan JeziorekDub 15, 2024

Prvotřídní zabiják na odpočinku v hlavní roli příběhu? Kde já už jsem to viděl? Jó vlastně třeba v Gokushufudou (Muž v domácnosti), v Mechanikovi, pak nějaký Jon Wick… a mnoho a mnoho dalších. A teď tady máme Sakamoto Days. Takže co čekat? Bude to lepší, svižnější, nápaditější nebo pouze zábavnější. Upřímně jsem čekal něco ve stylu Gunsmith Cats a víte co? Nejsou to „gunsmithky“. Je to Jon Wick namixovaný 1:1 s One Punch Manem. A je to skvělé!

Ze 120 kilo na 60 za 10 sekund

Hrdinou je obtloustlý pan Sakamoto, majitel a vedoucí malé, dobře zásobené samoobsluhy někde na předměstí Tokia. Kdysi byl velkým pojmem, legendárním zabijákem, kterého se každý bál. Jenže se zamiloval, oženil a má rodinu. Chce žít klidně a nic neřešit. Jeho jediným pojítkem s minulostí je spolupracovník zabiják, čtoucí myšlenky. Proto ani moc nemluví a dorozumívá se s ním pouhou myšlenkou.

Jenže bezstarostný život se mu začne hroutit, když se ozve jeho minulost. Drsná akce, řeknete si. Ale opak je pravdou. Hned v prvním dílu nastoupíte na jízdu plnou humoru a šílené akce. Postavy jsou navrhnuty velmi příjemně, i když pomocník Šin je na první pohled trochu až moc podobný Edwardovi z Fullmetal Alchemisty. Zápletky jednotlivých případů pak vždycky působí seriózně, ale zvrtne se to v absurditu non plus ultra a vy se prostě se bavíte!

Jako na houpačce

Ve dvojce se Sakamotovi vydávají na výlet do lunaparku a opět se objeví někdo, kdo bude chtít pana vedoucího „odkráglovat“. Šin se do problému vrhne po hlavě, aby si rodinka užila den, což má za následek nejen rodinnou zábavu, ale taky dalšího pomocníka do krámu.

Druhý díl bohužel trpí klasickým neduhem pokračování. Koncept není úplně nový, ale v podání Sakamoto Days není rozhodně okoukaný. Je pojat originálně a vtipněji než je obvyklé. Jenže co funguje u prvního svazku v povídkovém formátu, je u delších příběhů vždy trochu nudnější. Vtipu je tak najednou méně a hlavně už tak nějak tušíte, kam bude příběh ubíhat a co bude následovat.

Ale říkal jsem si, dám tomu šanci, protože přes všechna negativa, to druhý díl děsně fajn a dává tušit, že jde pouze o předehru před velkou jízdou.

Jedeme nahoru

Koncem roku se nám dostal do rukou další svazek série Sakamoto Days, v pořadí třetí. První svazek mne neskutečně rozesmál, až mi tekly sliny, pardon, chtěl jsem napsat slzy. Druhý byl na vtip o poznání chudší, až skoro nudný. No a trojka je zpět s pořádnou dávkou humoru. Připadal jsem si při čtení této knihy v MHD trochu jako blbec, když jsem se prakticky pořád pohihňával.

Sakamoto se na začátku svazku střetne s výborným odstřelovačem Heisukem, kterého přibere do paintballového týmu, ale samozřejmě se to zase zvrtne. Pan vedoucí chce na této akci vydělat peníze pro obchod a odstřelovač zase zabít Sakamota, aby měl na jídlo.

Zamotá se to a Heisuke jídlo dostane jako obvykle u Sakamota v obchodě. No a pak místo Šina unesou nájemní vrazi pomocnici Lu (dědičku triády) a kluci se ji vrhnou zachránit. To je jen začátek nové delší patálie, ale je vidět, že má Júto Suzuki hodně es v rukávu, jak vás pobavit.

Záchranná akce končí až ve „čtyřce“, kdy se Sakamoto postaví nejsilnějšímu, laboratorně upravenému zabijákovi se sobí hlavou. Šin se setkává s lidmi, kteří mohou za jeho vylepšení, ale přes počáteční nedůvěru jim odpouští. Celou knihou se táhnou dva velké souboje. Velmi pěkně a dynamicky zpracované, protkané spoustou jemných vtípků, takže se celou knihu dost bavíte.

Na konci to již vypadá na zasloužený odpočinek, krom úžasné epizodky v lázních, ale Lu dohání minulost v podobě čínské mafie a Sakamoto Days končí v kasinu, kde musí vyhrát obrovský balík peněz. A tady jsou Sakamotovy schopnosti a Šinovo čtení myšlenek klukům úplně k ničemu.

Zábava bude pokračovat a já vám mangu Sakamoto Days vřele doporučuji!