Kei Urana: GACHIAKUTA 1

Ivan JeziorekČvn 17, 2025

Prolézat skládky a hledat ještě použitelné věci je nejen ekologicky přínosné, ale taky děsně cool. A přesně to dělá i Rudo. Nalezené věci pak prodává a dává jim tak druhý „život“. Jenže v povrchní naleštěné společnosti není jeho chování obrazem prosperity a tak není zrovna oblíbený. Navíc je časem dokonce obviněn z vraždy.

A tak co se dělá s odpadem společnosti? Hodí se do obří jámy na bordel, používanou ctnostnými občany jako skládku.

Sociální…

Ač boomer, rád zkouším nové věci. Manga GACHIAKUTA mne na první dobrou moc nezaujala, ale po ohlašovačce pánů Litoše a Pavlovského na letošním Animefestu, jsem se rozhodl názor přehodnotit. [A mimochodem se fakt těším na Made in Abyss, protože to byla má poslední recenze pro Zing – pozn. autora]

Ale GACHIAKUTA na první pohled nezaujme. Fádní barvy na přebalu a nicneříkající hrdina. Aspoň tak na mne ze začátku manga působí. Navíc jde o šónen, ve kterém jde hned na prvních stránkách hlavně o problémy mezi sociálně slabou, vyloučenou, skupinou a těmi „vládnoucími“. Jedni jsou špinaví a druzí určují standardy.

…Eko…

Z předchozích řádků jste už asi poznali, že náš hlavní hrdina Rudo nepatří mezi ony vyvolené. Takže časem skončí v jámě/díře (ne, není to Díra z Dorohedora a ani tahle Díra) na odpadky. Ale krom zmíněných odpadků tady najdete i šílená monstra a pár přeživších. Spíše přežívajících. Všudypřítomný smrad a špína otravují ovzduší, ve kterém se prakticky nedá dýchat. A Rudo se z postu odpadlíka dostává na místo vyvolených, které lidé z jámy nenávidí.

Protože přišel shora, z nebe. Takže má i vysokou cenu.

Nejdříve si jej ale všimnou monstra a Rudo ukáže své schopnosti (ano, je to šónen každým coulem!), potká svého učitele a rozhodne se pomstít celému světu za příkoří, které na něm bylo spácháno. A taky protože všichni mají duši. I věci, kterých si vážíte a střežíte je jako oko v hlavě.

…Postapo

Víceméně takto končí první svazek mangy GACHIAKUTA. Zůstáváte plní očekávání z vývoje příběhu, z vývoje postav a z toho, kolik odkazů na problémy moderní doby ještě v manze uvidíme. I když si jede pěknou postapo linii, cítíte zde silné narážky na problémy sociálních skupin a na ekologické problémy doby. Tak trošku jsem měl pocit, jako bych znovu četl Radianta.

A Radianta zmíním ještě jednou. Proč? Protože GACHIAKUTA vznikala pod dohledem Hiroji Okua (ano, to je ten šílenec co stojí za Gantzem a mým oblíbeným Inuyashikim) a na grafice dělal Hidejoši Andó, známý pro své graffiti. Kei Urana tak vyprodukovala nový styl. Pro japonskou mangu nevídaný, ale mi osobně silně připomínající evropskou mangu. Jako třeba právě onoho Radianta, včetně sociálních problémů.

Ale nemůžu soudit podle prvního svazku. Přes mé výtky mne fakt hodně bavil a do pokračování určitě půjdu.