Kristýna Sněgoňová: Bezčasí

Jsme zpět v Brně a vstupujeme do velmi nepříjemného období. Po staletí se mu říká Bezčasí. Doba, kdy bohové sestupují mezi lidi a světový řád dostává na frak.

Bezčasí I.

Dorota přišla o rodiče a zůstala s bratrem. Byl jim dopřán stejný osud a oba se stali kněžími, jen každý sloužícími jinému bohu. Jakub bohyni života a Dorka bohu smrti. Jsou vychováváni v hluboké víře a připravováni na dvanáctihodinové období, při kterém bohové sestoupí na zem a stanou se smrtelnými.

Bezčasí, jak se tento půlden nazývá, se opakuje každých 100 let. Nikdo neví, jaké přesně je, protože i kdybyste měli šanci prožít dvě po sobě jdoucí, budete v jednom případě kojenec a ve druhém případě stařec. Takže paměť nic moc.

Jistá je jedna věc. Lidé jsou pořád lidmi a možnost zabít smrtelného boha je lákavá. Navíc tak nějak zdědíte jako bonus onu božskost. Takže po sestoupení na zem jde božským bytostem doslova o kejhák. Jenomže v Bezčasí nejde umřít, on totiž čas tak nějak neběží…

Bezčasí II.

Kristýna Sněgoňová vytvořila knihou Bezčasí nový svět, nová pravidla, nové postavy (a doufám že na nějakou nezapomněla, viz její nedávné rozhovory) a vrátila se do Brna.

Můžeme mít na toto město různý názor, ale díky místopisnému zasazení (kamarád bydlel roky na Pellicově), si umím s knihou vytvořit osobnější vztah. No prostě tak nějak tuším, kudy postavy pobíhají.

Vytvořila také několik propojených příběhů s logickými a funkčními následky. Celou dobu čtení jsem měl trochu strach, že se budeme potýkat s následky časových paradoxů, ale ve finále byla má věčně urýpaná povaha uspokojena, jen v jednom případě nesedělo tvrzení o potomcích a Bezčasí vůči tomu, co bylo sděleno na začátku. Aspoň z mého pohledu a nemůžu to vyzradit, abych nespoiloval.

Text je navíc krásně čtivý. Za celou dobu jsem nenašel hluché místo, kterému by chyběla logika, nebo by zvolňoval děj/napětí a u kterého by vám doslova netekla slova před očima.

Bezčasí ∞

Takže si teď asi říkáte, proč to nízké číslo na konci recenze (asi neříkáte, ale můžu být lehce namyšlený). Po dočtení Bezčasí jsem totiž tak trochu nevěděl, co s ním. Příběh skončil, obří happy-end jsme si užili už v půlce knížky a teď to celé vyznělo tak nějak prázdně.

Spousta věcí zmizela nebo se vyřešila, aniž byste si přitom oddechli a řekli „Uff, zvládli to!“. A tak přestože jsem zastánce uzavřených příběhů a nějakou tu trilogii umím spíš překousnout (Legie je výjimka), tak u Bezčasí dost doufám v pokračování. A to čistě z osobního uspokojení.

• Hodnocení: 7 příbuzných z 10
• Název: Bezčasí
• Autor: Kristýna Sněgoňová
• Vydavatel: Epocha
• Vydáno: 2025
• Vazba: brožovaná
• Počet stran: 352

#Bezčasí #KristýnaSněgoňová #Epocha #fantastika #scifi #román