Kristýna Sněgoňová: Krev pro rusalku

Ivan JeziorekZář 13, 2025

Kromě toho, že jsem ten den prozvracel kompletně celé odpoledne (ne protože jsem četl zrovna tuto knihu), tak jsem taky dorazil svou první Kristýnu (jakože dočetl). Čímž mi na seznam oblíbených autorů přibylo další jméno.

Krev pro rusalku jsem před časem dostal v balíku za podporu různých vydavatelství během jednoho kovidového jara z Hithitu a hned od začátku jsem věděl, že patří na škálu od „tohle si odložím na někdy“ až po „tohle nikdy nebudu číst“. Jméno mi nic neříkalo a obálka je jedna z těch, díky kterým knížku v knihkupectví odložíte zpět do regálu (se zhnusením) nebo si ji vůbec nevšimnete.

Jenže pak mi tady někdo vychválil nějaké Město v oblacích a pak dokonce přišla dlooooouhá série Legie.

Podpora – oblíbenost

Krev pro rusalku je detektivka. Takové severské drsné drama v nepříjemném prostředí, za počasí co stojí za houby. Jen zasazené do lokalit Brna. Zní to divně? Možná ano, ale jak neobvykle to zní, tak o to lépe se to čte.

Věřím, že by celý příběh fungoval i bez mýtických bytostí, ale nedokázal by vyvolat ten správný pocit. Vyšetřovatel Dominik Stolbenko nemá lehký život a teď je to ještě horší než normálně. Všude kolem jsou rusalky, žínky, meluzíny, a další pohádkové bytosti, živící se tím nejstarším povoláním, jako šlapky.

Pohádka o víle Amálce dostává ještě větší ránu na solar, když vám jedna z nich připlave mrtvá po řece.

Jde se na prýgl

Na rovinu mi trochu vadil hlavní hrdina, který je již klasickou směsicí záporných vlastností a psychóz. Líbí se mi ale totální kašlání na pravidla romantiky, i když ten happy-end nakonec přeci jen je. Jen trochu hořký.

Takže vztahové kolotoče nečekejte, spíše jen zvraty ve vyšetřování které nejsou příjemné pro představivost (některé scény jsou fakt síla), ale všechno mělo v rámci „vyššího dobra“ pro společnost opodstatnění. Což ale nikoho z těch zvěrstev neomlouvá.

Přečteno v lednu 2021, názor na knihu je z téže doby.