Michal Sirotek: Zresetuj mě

Ivan JeziorekPro 4, 2024

Mám rád kyberpunk jako žánr. Jakože fakt hodně a v jakékoli jeho surové podobě. Mám rád Trávníkáře, Johnnyho Mnemonica (film i předlohu), miluji Hardwired, Hraběte Nulu a Kotletův Underground, ale také tabletop RPG Cyberpunk nebo Shadowrun, ale také hry jako je Deus Ex (starý i nový) a VA-11 Hall-A.

Dokonce moje první napsaná povídka byla v kybepunkovém žánru. Jen doufám, že na ni NIKDY ve svých sešitech nenarazím. Nevím už moc o čem se v ní jednalo, ale byla strašná a jmenovala se Kýbl & punk. Protože hlavní hrdina umíral s pohledem upřeným na špinavý kbelík a při poslechu Sex Pistols.

Kyber, tak akorát, punk

Tím dlouhým úvodem jsem vám chtěl lehce naznačit, že mám prostě kyberpunkový žánr rád prakticky ve všech podobách. Proto bylo velmi těžké odolat koupení knihy od neznámého autora. Neznámého pro mne. Nakonec jsem po ní sáhl tak nějak standardně, tedy na stánku Golden Dogu po pokecu s Martinem Štefkem. Pak mi rok ležela v „must read“ poličce a teď na ni uzrál čas.

Ocitáme se v Praze roku 2069 v centrální části města, určené pro lepší (čti majetnější) část obyvatel. Policejní vyšetřovatelka policeního oddělení R, Sandra Šemberová, pátrá po vyšinutém vrahovi, který lidi zbavuje augmentací a nechává je umřít hodně zvláštními způsoby. Sandra je takovou tou správnou hrdinkou, která jde do všeho hodně po hlavě. Ale zároveň ji táhnou zpět osobní problémy. A na náladě ji nepřidá ani nutnost spolupracovat při vyšetřování se soukromou agenturou, která se cítí až moc jistá v kramflecích.

Paralelně k tomu startuje další příběhová linie. Čínský detektiv e-policie Čchen z okrajové čtvrti metropole, se v minulosti zapletl s čínskou triádou. Dostal tak nálepku úplatného policisty a málokdo s ním chce teď spolupracovat. Jenže jde po něčem velkém a důkazy ukazují, že by mohl jeho případ souviset se sérií vražd z centra.

Matka měst

Nechci se rozepisovat o příběhu a ani prozrazovat další postavy, které se do příběhu přimotají ať již náhodou nebo úmyslně. Můžete se ale těšit na klasické archetypy postav, táhnoucí děj krásně dopředu, ale schovávající za sebou kostlivce do skříní. Dočkáme se i vyřčení mouder o pomstě, která provedená na těch správných lidech nepřináší uspokojení, ale spíš deprese.

Není to ale důležité. Kniha Zresetuj mě je dávkována tím správným způsobem. Tak nějak víte, jak celé vyšetřování dopadne, ale díky střídání vyprávění z pohledu několika různých postav, se nenudíte. Zvraty jsou celkem nečekané, logické pomalejší kroky střídají akčnější pasáže, někdy psané až v šíleném tempu rychlíku jedoucího proti zdi.

Navíc je Sirotkova vize kyberpunkové budoucnosti třeba oproti tomu Koletovu šílenému Undergroundu podstatně realističtější. Asi taková, že si vyloženě řeknete: „Takhle to ku*va může jednou vypadat. Tohle se do pr*ele může vážně stát.“ A při představě Prahy rozdělené zdí z období za 100 let si pomyslíte: „Ano, ta naše milovaná Praha takto jednou ku*va dopadne!“

Zresetovat nebo nezresetovat?

Dle autorova doslovu je za knihou Zresetuj mě kupa práce. A je to určitě dobře. Takto vzniklo vymazlené dítko, ze kterého nemusíte úplně klidně spát, protože toto může být skutečně naše budoucnost. Navíc nemáte problém sžít se s aktéry příběhu. Stejně jako ve skutečném životě totiž nejsou černobílí. Ale asi bych si na ně moc nezvykal. Tady „plot armor“ moc nefunguje.

Trailer ke knize Zresetuj mě jsem si dovolil vypůjčit ze YouTube stránek Michala Sirotka.