ONE: One-Punch Man, svazek 1 – 11

„Ježíši to je blbost jako mraky!“ byla má první slova, která se mi samovolně zformulovala v hlavě po dočtení prvního svazku českého vydání mangy One-Punch Man od ONEho. A ty tam trůní i nadále.

To přece nemůže fungovat

O One-Punch Manovi vím už opravdu hodně dlouho. Byla doba, kdy se všichni „otaku“ kolem mne dívali na anime a všichni mne lákali, abych to taky zkusil. Jenže mi se prostě nelíbil styl kresby a ani vzhled hlavního hrdiny. Nikdy jsem tak nedostal chuť se na anime podívat, což neznamená, že bych neznal ikonickou mikinu s nápisem „opai“. Ale když před 3 roky oznámilo Nakladatelství CREW vydání mangy v češtině, zkusil jsem si první díl vzít na jeden zahraniční pobyt. No a tak jsem taky pochopil, proč to lidi tak baví.

Dokonalá kresba v přímém porovnání s „odfláknutým“ obličejem hlavního hrdiny totiž působí skvěle. Jeho znuděný přístup k životu jenom podtrhuje celou absurditu příběhu o nezaměstnaném superhrdinovi. A to tak silném, že ho každý souboj vyloženě nudí.

Stačí chtít

A jak se to našemu hrdinovi vlastně stalo? Ve světě, kde na lidi každý den útočí příšery, je nutné mít asociaci hrdinů, schopných se jim ubránit a chránit také obyvatele měst a hmotné statky vlády. A hrdinové jsou přeci vždy oblíbeni a mají kupu peněz. Tak se Saitana rozhodl stát hrdinou. Začal posilovat a cvičit a běhat a zvedat činky a pak mu vypadaly všechny vlasy a on ukrutně zesílil. Dokonce tak, že jej nikdo nedokáže porazit a jeho sílu mu nikdo vlastně nevěří.

Saitama z One-Punch Mana totiž stále vypadá jako nicka, příživník a looser. Jeh souboje končí prakticky dříve než začnou a tak je nikdo nevidí a chybí důkazy, že to či ono monstrum zneškodnil Saitama. Navíc na protivníky naráží třeba cestou z obchodu, kde utratil poslední peníze za jídlo. O to samozřejmě přijde a tak pak pár dní hladoví. Není to prostě ten typ zářivého hrdiny. Snad jen ta hlava se mu leskne ve slunci.

Borec může být klidně kdokoli

ONE dokázal z opravdu jednoduchého konceptu vymačkat maximum a ještě být skutečně vtipný. Dokáže navrhnout vymazlené postavy. Zapracovat na jejich vzhledu i vlastnostmi. Jsou zkrátka geniálně navrženy, ale vydrží třeba jen pár stránek. Takže máte pocit totálního plýtvání charaktery.

Třeba hned třetí svazek se úplně vymyká jakýmkoli stereotypům, standardům a principům šónenů. A kupodivu to funguje. Sice je asi potřeba mít načteno nebo nasledováno dostatečně obří množství superhrdinských příběhů, abyste to dokázali ocenit a hned pak na ně hned při začtení se do One-Punch Mana úplně zapomenout.

Takto ONE funguje a vychází mu to. Manga jako bonus nabízí propracované dvojité obaly, které po rozevření/otevření krásně využívají prostorových efektů. Takže kde může být chyba?

Původně webkomiks

Všechny příběhy, fungující v malém formátu, mají jeden neduh. Nejde je smysluplně natáhnout. Sponge Bob je skvělý jako seriál, jako filmy už tak moc nefunguje. A One-Puch Man byl původně webkomiks a tak jsem prostě čekal zradu. Přišla po čtvrtém svazku. Pátý díl One-Punch Mana je… bez One-Punch Mana. Takto by se dala kniha klidně charakterizovat, protože Saitama se snaží odrazit ode dna vyděláváním peněz jako hrdina. Moc mu to bohužel nevychází. Lidé mu buď jeho sílu nevěří, a myslí si že je podvodník, nebo ho naopak vzývají jako boha, pracujícího prakticky za minimální plat. Nebo zdarma. No a pak logicky nevidí důvod, proč platit ostatním hrdinům za jejich služby.

Saitama sice koncem „pětky“ všechny zachrání, ale až poté, kdy ostatní zklamou a kdy se náš hrdina ztratí a přijede pozdě. A díky tomu opět nezíská žádné peníze a nemá za co nakoupit jídlo. Takže svazek „Sláva poraženým“ pobaví, ale protože zde Saitama vystupuje pouze sporadicky, není to taková sranda jako vždycky.

Jako na houpačce

Pokračování z prosince 2022 už nabírá na obrátkách. Nová hrozba z vesmíru sice zničí najednou obrovský kus města, ale hrdinové třídy S se stihnou postavit pouze jednomu nepříteli. Zbytek zase obstará pouze Saitama, který jen tak mimochodem zlikviduje všechny nižší a vyšší důstojníky vesmírné armády, rozmlátí půlku lodi a skoro zabije generála. Dokonce to jednu chvíli vypadalo, že se z One-Punch Mana stane Two-Punch Man.

Podobným stylem funguje i další, v pořadí sedmý svazek. Méně humoru, více akce a trochu více mluvení o vztazích mezi hrdiny. Sice jsme svědky ukončení souboje s eMZáckým útokem, ale startuje také nová kapitola, kde se řeší samotní hrdinové. Přes absenci humoru jde o jeden z nejlépe zpracovaných svazků co se týče akčních scén a nádherných dvojstran.

O One-Punch Manovi je těžké psát tak, abyste si nevystříleli nejlepší munici do fanoušků. Pokud jej neznáte, zbytečně bych prozradil hodně, pokud ano, je to vlastně jedno. Saitama se totiž setká s nejsilnějším hrdinou s přezdívkou King a je to zase paráda. Akčních scén je přehršle, ale jejich aktérem je spíše Genos, protože Saitama celou dobu řeší proč je King nejsilnější a přitom s ním hraje videohry. King zase řeší Saitamu. A Genos řeší příšery, ale prozradí něco i ze své minulosti a o svém stvořiteli. Je to hodně vážné, ale do toho háže spousta postav vidle. A přidané bonusové příběhy skvěle dokreslují (lehko-)vážnost situace.

A pak letíme zase dolů. Devítka není vtipná a ani s ní není moc velká zábava. One-Punch man zase jakoby ztrácel na síle, což je pravděpodobně způsobeno jeho absencí. ONE navrhl svět, stojící a padající s jeho hlavní postavou a ta když se v příběhu zrovna nevyskytuje, jde o průměrnou nudu. Stačí ale, když zahlédnete Saitamovu pleš a můžete si být jisti, že v závěsu jde nějaká absurdita nebo minimálně vtipná hláška.

Ano nebo ne? Rozhodně…

Takže ano, One-Punch Man je stále dobrý, jen se časem stává lehce stereotypní. Ani v jedenáctém svazku už nečekejte nějaké „Hahahahaha! Chachachacha! Muhehehehe! Hahahaha! Zase jsem si poprskal mangu smíchy slinami.“, ale pobavíte se. A tom to naše čtení mang a sledování anime přeci je.

• Hodnocení: 9 plešounů z 10
• Název: One-Punch Man (orig. ワンパンマン)
• Autor: One
• Vydavatel: Crew
• Vydáno: originál od 2009, česky od 2021
• Vazba: brožovaná
• Počet stran: 204 – 212

#OnePunchMan #One #Crew #manga