Satoši Jagisawa: Návrat do knihkupectví Morisaki

Po roce se spolu s Takako vracíme do knihkupectví Morisaki. Za pultem nás čeká strýček Satoru a další staří známí. Ale situace se ve čtvrti Džinbóčó změnila a návrat může přinést nečekané události. Přestože na první pohled působí krámky v ulici konzistentně.

Vůně papíru a zatuchliny

Antikvariát Morisaki se kdysi pro Takako stal novým domovem. Po roce se můžeme společně s ní vrátit do knihkupectví s klasickou japonskou literaturou a kromě knih zde narazíme na staré známé. Na Takačina strýčka Satorua a tetičku Momoko, na přátelé Tomu a Takanu, na stálé zákazníky a kupu podivínů, kteří do Morisaki chodí utrácet peníze nebo jen čas.

Tatako už je ale jiná. Poté, co našla ve Dnech v knihkupectví Morisaki nový důvod k žití, a má přítele Wada, působí vyrovnaným dojmem. Za strýčkem si chodí popovídat, zabít čas před čekáním na přítele, nebo před návštěvou blízké kavárny. Všechno působí stereotypně, nic se nikam neposouvá a kniha je recykluje minulé informace.

A to je možná první chyba mého úsudku. Návrat do knihkupectví Morisaki pro mne byl až příliš nudným. Tím, že se vlastně vyřešily Takačiny a Satoruovy problémy, je úvod knihy doslova nicneříkajícím. Navštěvujete známé místa a posloucháte rozhovory o lidech, které už znáte. Nic nového se neděje, nic nového se nedovídáte. Doslova jsem hledal důvod, proč se Satoši Jagisawa pro napsaní Návratu rozhodl. Že by dojení značky nebo nátlak čtenářů?

Sladká vůně osmantu

Jenže druhých sto stran knihy Návrat do knihkupectví Morisaki jsem vdechl podobným způsobem, jako když pejskovi dáte jeho oblíbenou pochoutku. Prostě ji nesní, ale vdechne!

Návrat do knihkupectví Morisaki bych s klidem zařadil do takové té „feel good“ literatury, ale já měl ve finále trochu jiný „feeling“. Nejdřív jsem byl znuděný, ale pak vás přepadne ten strašně naštvaný pocit „proč nám to autor dělá“. Pak jsem pocítil smutek a na konci jsem byl zase rozladěný. Ale v dobrém slova smyslu. Pokud si to tedy vůbec umíte představit.

A pokud ne, stále si můžete knihu přečíst. Protože Satoši Jagisawa si pro nás připravil pokračování, navazující logicky na situace z první knihy. Protože všichni máme problémy a někteří je mají dobře zavřené ve skříni. Jen je třeba najít někoho, kdo ji s vámi trpělivě otevře. A protože někdy musíte čelit okamžikům, o kterých vás ten druhý ujistil, že nikdy nenastanou.

A tak nám na konci stránek bude někdo scházet, ale život prostě nebývá vždy veselý.

PS: Tatako oslovuje strýčka Satorua jako staříka. I on o sobě mluví jako o starém muži, ale přitom na sebe na začátku knihy prozradí, že mu táhne na 50. Trochu mne to překvapilo a nevím, jestli za to může odlišné vnímání věku v Japonsku, ale jsem ve stejném věku jako „knižní Satoši“. Od teď mi proto můžete říkat „Staříku Ježku“.

• Hodnocení: 8 ztrát a nálezů z 10
• Název: Návrat do knihkupectví Morisaki (orig. 続森崎書店の日々)
• Autor: Satoši Jagisawa
• Vydavatel: Knihy Dobrovský (Kontrast)
• Vydáno: japonsky 2011, česky 2025
• Vazba: vázaná s přebalem
• Počet stran: 208

#NávratDoKnihkupectvíMorisaki #Morisaki #SatošiJagisawa #Dobrovský #Kontrast #román #feelgood