Tereza Kadečková: O dracích a kněžkách

Ivan JeziorekÚno 19, 2025

Jedna je oheň a druhá led. Jsou jako jing a jang. Jedna je ochotná pro svůj záměr porušit a zároveň využít cokoli, druhá se za každou cenu drží sveřepě pravidel a víry. Keevu a Iris ale svede osud dohromady a ani jedna nezůstane nakonec stejná jako bývaly.

Třetí kniha „O dracích a…“ je venku a tentokrát se jedná o pěkně tlustou mrchu!

Do třetice!

Kdo by neměl rád draky? Pokud jste aspoň z části Daenerys Targaryen nebo Todd McFarlane, bude vaše obsese pochopitelná. Ale stačí jen lehce přičichnout k fantasy žánru a draci vás časem prostě dostanou. Stejně tak jistou Terezu, což nám dokazuje již třetí knihou, ve které hrají draci velmi podstatnou roli. I když zrovna O dracích a kněžkách celkem neodpovídá standardu.

Do města Ruusut přijíždí na rok kněžka Keeva, hodností starší lovkyně, a hodlá zde dotáhnout výzkum, díky kterému získá akademický titul. V jejím rodném městě Víkrii se situace změnila a ona se musí poohlédnout po jiném způsobu, jak dosáhnout na vyšší postavení.

Její pomocnicí, a zároveň žačkou, se stane kněžka Iris, právě povýšená na lovkyni. A jak se Iris na jednu stranu na setkání těší, bojí se pověstí, které obyvatele Víkrie provází. Tedy lehké mravy, uvolněná víra a velmi přátelský vztah k bestiím.

Jenže Keeva nehodlá slevovat ze svých standardů a podřizovat se upjaté společnosti Ruusutu a pro své pohodlí a dosažení cíle, je schopná udělat vše. Doslova.

Navíc bere Iris vlastně jen jako prostředek, díky kterému se dostane do archívů akademie.

A Iris zase doufá, že ji Keeva vycvičí popostrčí zase o kousek výše v žebříčku hodností.

Problémem je ale jejich rozdílný pohled na život, formovaný částečně pravidly a nařízeními (i těmi nepsanými) měst, ve kterých vyrůstaly. Nicméně přes veškeré odlišnosti jsou donuceny strávit celý rok spolu a to se odrazí jak na cílevědomé Keevě, tak na zbožné Iris.

Bestie vs. Bohyně

Nechci prozrazovat z příběhu knihy O dracích a kněžkách nic víc, protože nemám rád spoilery a protože prostě opětně stojí za přečtení. A i když od samého začátku tušíte hlavní kostru příběhu, jsou zápletky příjemné a změny směru hlavní linie dost nečekané.

Prožijete si s kněžkami několik případů vyšetřování vražd, přehodnocení zaměření akademického výzkumu, několik zrad cílených i nečekaných a ztrát důvěry v lidi nebo i v systém. A do toho kočkování mezi dvojicí postav nebere konce, protože si navzájem prostě nemůžou důvěřovat.

Celou dobu mne bavila ta tenze, kdy jedna druhou pořád udržovala v ne zrovna komfortní situaci. Přitom máte pocit, že stačí lusknout prsty a stanou se dvěma největšíma kámoškama.

Draků pomálo, ale nevadí

Upřímně jsem od knihy O dracích a kněžkách čekal něco jiného. Hlavně žánrově. Přeci jen [pozor na spoilery – pozn. autora] O dracích a lidech není úplně čistá fantasy, ale spíše fantastyka říznutá sci-fi a O dracích a Sedmi je čistá scifárna. A tak nějak jsem si odvodil… úplně něco scestného.

Modrá kniha je fantastyka jako vyšitá. Pokud tedy pomineme používání střelných zbraní, ale pokud máte oba přechozí díly v knihovně a přečtené, nic vás nepřekvapí. Tereza Kadečková se totiž již nezdržuje opakováním důvodů, proč vedle sebe žijí lidé, zvířata a bestie (tedy pololidská zvířata). Proč lidé jezdfí v povozech težených koňmi, ale dokážou používat revolvery. Proč taky? Máte být jejím fanouškem a univerzum mít v malíku!

Zároveň jsem dlouho uvažoval, do jakého období je O dracích a kněžkách zasazeno. Ale konec je dostatečně bouřlivý na to, aby se šedá a modrá kniha krásně spojily. Jediné, co mne trochu zklamalo, je až moc velký happy-end a charakter měst. Přeci jen mi přijde zvláštní, aby se od sebe tak moc lišila dvě města. Možná městské státy nebo království, ale… no nevadí mi to, protože cítím zápach spáleniny pokračování.

PS: Děkuji Tereze ze speciální ježčí věnování. „Všecho je, jak má být.“