Tereza Kadečková: O dracích a Sedmi

Ivan JeziorekSrp 1, 2024

Všichni známe růžovou piluli proti bolesti, kterou mnoho lidí používá jako kompletně univerzální lék (jestli tak funguje je věc druhá). Ale tato “růžová lentilka” není jediný všelék. Máme tady totiž Rudý zázrak a jak říká reklama, stačí jedna tableta denně a máte po rýmě, žaludečních vředech, cukrovce (to bych bral) anebo po alergii. Fyzické neduhy, psychické poruchy, všechno je díky Rudému zázraku minulostí.

Teď si asi říkáte, cože to tady plácám?

Růžová slast

O dracích a Tereze Kadečkové jsem na svém blogu již jednou psal. Tehdy se s draky zapletli lidé a nedopadlo to úplně podle očekávání. Mého. Tentokrát se vracíme do stejného univerza, ale nečekejte klasickou fantastiku, protože už v popisu knihy se píše:

Nečekejte přímé navázání na knihu O dracích a lidech. O dracích a Sedmi je naprosto nový příběh. Překvapí i žánrovým zařazením. Tentokrát se vám představuje příběh z ranku sci-fi, který má kyberpunkové kořeny. Ano, pořád se jedná o stejný svět, a přitom je příběh úplně jiný. A proto není znalost knihy O dracích a lidech pro četbu nutná. Zkusíte i vy Rudý Zázrak?

Malým vodítkem, že půjde o trochu jinou krmi než v případě Draků a lidí, je už samotný obal knihy O Dracích a Sedmi, evokující moderní pojetí kyberpunku (díky studio CD Project). Růžová a tuny prášků proti lidským neduhům. I když nenechte se zmást, zase tak jednoznačný žánr to není.

Kočka pod rozpálenou střechou

Hrdinou „růžovky“ je společností nenáviděný Viktor. Drobný zlodějíček, starající se o svého nemocného otce. A už asi víte, jaký lék může Vikovu otci pomoci. Rudý zázrak je sice všelék, ale pouze v tom případě, že je k dostání. On totiž lidem způsobuje lehkou (čti sakra těžkou) závislost. Doživotní. Naštěstí je zdroj nevyčerpatelný a tak proč si jej denně nedopřát.

A tak se všichni podvolili a užívají si nekonečného zdraví. Jen Vik nebere. Vik je antropomof. Vik je kočka a proto jej také lidé nemají zrovna v lásce aniž by tušili, že je taky dobrý zlodějíček. Umí se ale rychle pohybovat, výšek se nebojí a kdyby chtěl, mohl by si nechat odoperovat jedinou viditelnou věc, která prozrazuje, že je kočka. Jenže Vik lékařům nevěří, že by se po operaci probudil. A když ano, tak v nějaké laborce jako pokusný objekt. Takže si své kočičí ouška schovává pod čepicí.

A krade a stará se jen o sebe a svého otce. A ten moc nepotřebuje. Po smrti Vikovy matky si vystačí s kamarádkou řízenou umělou inteligencí a samozřejmě pak s Rudým zázrakem. Jenže tahle idilka skončí, když zázrak najednou dojde.

Unlundun, Nikdykde nebo Město v oblacích?

Proč zmiňuji v názvu kapitoly tyto tituly? O Dracích a Sedmi se odehrává v podobných reáliích, ale vnímáte je trochu jinak. Město Elysium se dělí na dvě části, dolní a horní. Přitom dolní část je slum alá Dickova vize budoucnosti z románu Sní androidi o elektronických ovečkách (známější asi jako filmová verze Blade Runner) a ta horní se leskne penězi a úspěchem.

Horní část stojí nad tou spodní na obřích sloupech, což je věrohodnější než třeba létající město ve hře Bioshock Infinite. Trošku máte pocit déjà vu od Kristýny Sněgoňové, ale tady mi to funguje lépe. Spodní část se neobejte bez horní, protože Rudý zázrak, a horní by bez spodního umřela hlady. Vládnoucí Lilie dodržují pořádek v dolních částech pomocí společenstva Sedmi sester. Každá má na starosti něco jiného, jedna komunikaci s lidmi, jedna zajišťuje bezpečnost, jiná dohlíží na justici atd.

A Vik se shodou náhod dostane do situace, v jaké nikdy být nechtěl. Najednou totiž může být prospěšný všem. Všem sedmi sestrám, laborantům z nelegálních výroben léků a taky Liliím z horního Elysia.

Když se kácí les, padají stromy

V knize O Dracích a Sedmi je hra je rozehraná velmi dobře. Je jedno jestli jste četli předchozí knihu nebo ne, její znalost není podmínkou. Spíše si pak jen vychutnáte více detailů. Tady jste hozeni do příběhu, kde jde všem doslova o život. A to si to ze začátku ani neuvědomíte, protože gradace je lehká, místy až vyloženě pomalá, tak trochu připomínající knihy Chiny Miévilla. Ale děje se pořád něco tak akorát, kapitoly o Vikovi jsou střídány s krátkými pohledy do života sedmi sester a tak začnete chápat, proč jednají tak jak jednají. Pro dobro většiny.

A s tím má Vik problém, protože je zvyklý starat se jen o sebe. I to opečovávání otce je vlastně zástupný důvod, proč se vracet domů. Ale všechno se změní ne zrovna k lepšímu. Gradace je nakonec šílená a jízda nekončí pro Vika ne úplně nejlépe. Aspoň si to může myslet. A na konci přijde i ten slíbený drak. Jen tak nějak nevíte, jestli z jeho příchodu máte mít radost. Úsměv plný ostrých zubů nebývá z nejpříjemnějších.

Takže ano, mám knihy Terezy Kadečkové velmi rád, takže nemusím být zrovna objektivní. Ale pokud budete mít možnost, dejte si oba draky pěkně po sobě. Nebudete litovat.

PS: Tahle kniha se ke mně dostala shodou náhod, protože je jednou z těch špatně sehnatelných. Chtěl jsem na ni dávat obrovský pozor, ale nakonec se mnou procestovala půlku planety a tak vypadá, jakoby ji přežvýkal nějaký drak.

Hodnocení: 9 pilulí z 10
Název: O dracích a Sedmi
Autor: Tereza Kadečková
Vydavatel: Golden Dog
Vydáno: 2022
Vazba: brožovaná
Počet stran: 260