Tereza Kadečková: Poslední pohled

Ivan JeziorekČvc 4, 2025

Dvě kamarádky se sejdou v kavárně, aby probraly novinky ze života a popovídaly si o aktuálních láskách. Když ale ona měla Soňa vždycky na chlapy smůlu a Vája ji dokázala pomoci. Vždycky?

Pokec?

Madla Pospíšilová Karasová o knížce Poslední pohled napsala: „Představte si úvodních pár minut Sexu ve městě… a něco je tu špatně. Zatraceně moc.“ A tento výňatek ze spisovatelčina textu vlastně vystihuje úplně vše. Seriál jsem sice osobně nikdy moc nemusel, ale každý díl se od počáteční zápletky zvrhl v něco jiného. Očekávaného nebo naopak překvapivého.

Madla má pravdu, ale dovolil bych si ji lehce opravit. Poslední pohled je takový Sex ve městě, kdyby jej do ruky dostal Tarantino. Sice by pak šlo o 800 stránkovou bichli, ale tohle má všechny jeho propriety. God bless!

Soňa a Vája spolu hodně mluví. Probírají hlavně vztahy, protože Soňa jde do všeho po hlavě a prakticky vždy se spálí. Na Váji pak je, aby ji ze všeho vytáhla. Navíc se znají opravdu dlouho a jedna ví na druhou úplně vše. Nebo si to aspoň myslí.

Do toho Soňa retrospektivně do rozhovoru vkládá akčnější části a vypráví o novém příteli. Postupně se tak dovídáme jak se seznámili, co dělali a jak se vztah vyvinul. Všechno je zdánlivě v pohodě.

Jenže stejně jako u Tarantina vám najednou v hlavě vyskočí myšlenka: „Kdo je tady ku*va vlastně magor?“

Sovy nejsou…

Asi je vám jasné, že v úvodu rozdané karty nejsou zahrány čistě a piková dvojka může být na konci hry srdcovým králem. Nebo královnou.

Poslední pohled se čte skvěle. Má spád, ideálně dávkované retrospektiva a informace o minulosti obou aktérek. Navíc jde asi o nejkratší Zrnka temnoty, což ale v tomto případě vůbec nevadí. Prostě ideální čtení na cestu z Ostravy do Opavy nebo z Říčan na hlavák do Práglu.

Dejte si to, protože tady rozhodně sovy nejsou tím, čím se zdají být.