Úzká stezka člověka Issy

Ivan JeziorekKvě 10, 2025

Možná vás překvapil podivný název dnešního recenzentního bločku, ale při pohledu níže asi pochopíte proč jsem se uchýlil k takovému podivnému spojení. Dnes se totiž podívám na dvě knížečky od vydavatelství DharmaGaia, pojící dohromady termín „haiku“.

Dopředu se omluvám za následnou krkolomnost textu. Nejsem zrovna zvyklý psát názory na poezii, takže budu hodně spontánní.

Macuo Bašó: Úzká stezka do vnitrozemí

Prvním titulem je cestovní deník asi nejslavnějšího japonského básníka. Myslím si, že se s jeho tvorbou seznámil každý, kdo aspoň trochu přičichl k japonské poezie. A možná jen k japonské kultuře všeobecně. U mne byla tato cesta delší, ale po přečtení souboru haiku Pár much a já v překladu pana Antonína Límana, mi to nedalo a musel jsem se vrhnout na další sbírku.

„Bašóův popis toulek po severních provinciích je považován za vrcholný příklad hlubokého poetického vcítění do japonské krajiny“, nám sděluje noticka knížky Úzká stezka do vnitrozemí. Nečekejte ale klasický cestopis. Bašó je z našeho pohledu velmi skoupý k textu a zmiňuje pouze nejdůležitější okamžiky cesty. Myslím si, že jde o záměr, protože vám takový způsob dává možnost přemýšlet a probouzí chuť ona místa navštívit.

Přestože máte z knížky pocit krátké procházky, jeho putování trvalo dva a půl roku a básník za tu dobu prošel úctyhodnou část Japonska. Důvodem samozřejmě mohl být velmi špatný stav, nebo úplná absence, tehdejších cest, ale také autorův věk a povaha. Nicméně díky prokládání textu verši haiku, vzniklo krásné poetické dílo.

Kniha Úzká stezka do vnitrozemí je doplněna dvanáctkou barevných dřevořezů od Kamedy Bósaie a dostává tak punc originality. Velmi oceňuji také poznámky a oba doslovy od Antonína Límana a Heleny Honcoopová.

Hodnocení: 9 příbytků z 10
Název: Úzká stezka do vnitrozemí
Autor: Macuo Bašó
Překlad: Antonín Líman
Vydavatel: DharmaGaia
Vydáno: česky 2006
Vazba: brožovaná
Počet stran: 166

Kobajaši Issa: Boží člověk Issa

Druhou knížečkou je již čistokrevná sbírka haiku od Kobajašiho Issy, vybrané a uspořádané Antonínem Límanem do pěkných logických celků. Většinou jsou zaměřeny na úplně obyčejné věci, které vám až při přečtení veršů začnou připadat nádherné.

Vtipné je, že i když básně vznikly před třemi stoletími, jsou stále aktuální. Díky tomu víte, že se obyčejné věci vůbec nemění a že již přes mnoha roky byly města vnímány odlišně, než venkov. Prostě špinavě.

Celá sbírka je doplněna kresbami Keisaie Sogy. Ty skvěle doplňují jednoduchost veršů svým minimalistickým, přesto velmi detailním stylem