V. Castro: Vetřelci: Vasquezová

Těšil jsem se. Nebudu říkat že ne, protože bych lhal. Jen mi chvíli trvalo, než jsem se k Vasquezové dostal. Zároveň musím říct, že ve filmu Aliens nepatří tato latino američanka mezi mé oblíbené vedlejší postavy [pokud to chcete vědět, jsou to Ditrichová a Wierzbowski – pozn. autora], ale její „Anytime, anywhere.“ je pro ságu ikonické. Takže se někdy musela logicky dočkat i vlastního příběhu.

Vetřelců není nikdy dost

Možná jste již z úvodní fotky poznali, že mám rád Alienní/Vetřelčí ságu v jakékoli podobě. Filmové, knižní, komiksoví, herní, v „Lego“ formě atd. V loňském roce vyšla u nakladatelství Baronet prozatím poslední kniha vetřelčího univerza v českém překladu. Takže nemohla chybět ani doma.

Jenže už z názvu knihy vám musí být jasné, že pro příběh Vasquezová vs. xenomorf moc prostoru není. Vždyť již první setkání těch dvou skončilo jejich eliminací. Oboustrannou. Takže jsou dvě možnosti. Buď by se autorka knihy nedržela reálií a stvořila alternativní vesmír (což nemůže pro sklaní fanoušky nikdy dopadnout dobře). Nebo jít úplně jinou cestou.

V. Castro se rozhodla pro druhou možnost a vypořádala se s tím po svém. A musím říct, že velmi dobře. V úvodní kapitole se totiž dozvíme, že Vasquezová porodila dvojčata a zbytek stránek knihy píše je již kompletně nový příběh. Který navíc dává smysl. Jenže…

Ambice nade vše

Doposud jsem celkem chválil, ale kniha Vetřelci: Vasquezová není moc povedená. když přeskočím to, jak Vasquezová otěhotněla a porodila [Za mne ta postava ve filmu nedává prostor jakýmkoli spekulacím, že by měla někde nějakou jinou rodinu než mariňáky. – pozn. autora], je dalších 200 stran vlastně jen popis odhodlání dvojčat Vasquezových dosáhnout svých cílů. Leticia jde ve stopách své matky a Ramón je naopak ambiciózní trochu víc a chce dokázat celému světu, že je jeho jméno skutečný pojem.

Oběma se to daří a tak je Leticia velmi brzy jednou z nejlepších mariňaček a míří k vysněným speciálům a Ramónovy inzeligence a odhodlání si všimnou vlivní lidé ve společnosti Wayland-Yatani a osloví jej již na škole.

A čas plyne a xenomorfové jsou v knize zmíněni jen tak na okraj. Ke skutečnému setkání dochází až v samotném závěru. A to setkání je předvídatelné a kostrbaté. A když přijde akce, dá přirovnat k rychlosti nažrané oblovky (šneka), která vyráží za dalším salátovým listem na druhou stranu terárka. Protože když už se k něčemu schyluje, vy konečně zatajíte chech, začnou se postavy na několik stran hádat a vy si můžete klidně dát kafe a cigárko.

Nuda, nuda, šeď, šeď

V knize Vetřelci: Vasquezová bohužel nefunguje spousta věcí. Úvod je roztahaný a celou dobu máte pocit, že je důležitější řešit ambice dospívajících lidí v rasisticky orientované společnosti, než se zaměřit na hrozbu z vesmíru. Což není špatně, ale tak nějak to nepatří do knihy o xenomorfech.

Nebo třeba proč najednou vymění hlavní hrdinka svůj sen za nudnou práci. Od začátku směřuje její život k práci u elitních speciálů, ale hned po prvním neúspěchu o povýšení šmahem odchází od armády a jde dělat ochranku. Ideály jdou nepochopitelně stranou, protože dostane nabídku za obrovské prachy hlídat planetu, na které se prý nic neděje.

A podobně uvažují i její spolubojovníci. Všichni jsou srdcaři a žijí bojem, ale najednou bez řečí skočí po penězích a kývnou na snadnou práci. A Ramón, který chtěl celý život vydělávat obrovské peníze, mít rodinu a žít na Zemi jako miliardář, se po splnění svého snu vydá na takřka opuštěnou planetu.

Výzkum WY nemá žádnou ochranku. Budova má jednu únikovou cestu, výtahem nahoru k přistávací ploše. Proč? Vojáci nechají všechny přeživší bez ochrany a jdou se kouknout, kolik je v budově přeživších. A „kyselinka“ místo krve taky funguje jen tehdy, kdy se to autorce hodí.

Navíc mi v knize chybí jakákoli výrazná postava. Pominu, že 90% všech vedlejších charakterů jsou ženy (nic proti, nejsem proti ženským hrdinkám, spíše naopak, ale čeho je moc…) a tak nějak dopředu přesně víte kdo přežije do konce a kdo kdy zemře. Doslova.

Vyhozené prachy, ztracený čas

Asi jste pochopili, že knihu Vetřelci: Vasquezová si musí koupit jen fanoušek. Ale asi jen do sbírky. Za víc nestojí. Rasa xeno je v knize jen na okrasu. Úplně stejně by mohla jako hrozba fungovat cokoli jiného. Jenže pak by kniha neměla vůbec šanci na prodej.

Na závěr ještě drobnost. Chápu, že autorka V. Castro chtěla použitím známých skladeb navodit správnou atmosféru a přiblížit čtenáři charakter postav vystupujících v knize. Ale proč by se na konci 22. století, a začátkem toho 23., nosilo tričko Born to be wild se Springsteenem a poslouchal Hendrix? Už dnes lidé ve věku 20-30 let poslouchají úplně jiné skladby, tak proč by za 200 let měla být situace jiná?

• Hodnocení: 1 lobo de 10
• Název: Vetřelci: Vasquezová
• Autor: V. Castro
• Vydavatel: Baronet
• Vydáno: originál 2020, česky 2023
• Vazba: vázaná
• Počet stran: 344

#Vetřelec #Alien #VCastro #Baronet #scifi #horor