Vladimír Zábrodský: Výškáč

Ivan JeziorekZář 2, 2025

„Výškáč je místem, kde by chtěl žít každý… kromě mně, teda.“ Tak nějak by se dala charakterizovat sbírka povídek z Blanska, po jejichž přečtení se na toto malebné město nebudete dívat stejně.

Náhoda

Sbírka třinácti povídek Vladimíra Zábrodského Výškáč nebyla jednou z těch knížek, na které jsem se vyloženě těšil. Prostě mi padla do oka při projíždění stránek Golden Dogu při realizaci jedné z předobjednávek. Vlastně mne dokonce zaujala jen obálka, protože na jména já nemám paměť a až doma jsem zjistil, že jde o soubor povídek jednoho autora (ano, stydím se).

O to příjemnější překvapení byla četba samotná. Styl psaní páně Zábrodského je krapet odlišný. Hraje si často s krátkými větami, bývá rychlý, naínavý a taky docela neosobní. Jakoby příběh vyprávěla hlavní postava, ale vědomí této postavy všechno pozorovalo stylem 3rd person view stříleček.

Možná mám tento pocit jen já, ale v některých příbězích byl velmi silný a přidával na atmosféře.

Fear and Loathing in Blansko

Výškáč rozhodně není pro slabé nátury. I když se některé z povídek dlouho tváří jako obyčejné příběhy, kde je jen něco alilinko špatně (ale nutně nemusí být), je vystřízlivění drsnější než humor trpaslíků z Morie.

Dokonce ani nevím, kterou povídku mám vyloženě vypíchnout. Příběh rozdělené rodiny Mrtvý, za mnou pojď? Nebo starání se o nevinné dítě ve Hračkách? Skvělou šachovou partii v Poli proměny anebo mám vzpomenout na lesní dělníky z Hópáka? Snad jen úvodní Kryt byl ktapet slabší a zase „superhrdinský“ nářez z druhé světové války Smrtipás se vymykal celkovému charakteru knihy.

Nicméně naprosto luxusní Úchylka vás jen naštve. Jde totiž o poslední příběh knihy. O holce hledající partnera (aspoň na sex) a po jehož nalezení prostě chcete, aby měl Výškáč dalších sto stran. Nebo se už aspoň chystalo pokračování.

Hodnocení: 9 šachových figurek z 10
Název: Výškáč
Autor: Vladimír Zábrodský
Vydavatel: Golden Dog
Vydáno: 2025
Vazba: brožovaná
Počet stran: 220