Adrian Tchaikovsky: Oči prázdnoty

Ze Země zbyly střepy a teď na nás zírají Oči prázdnoty. A pohled to není nikterak příjemný, protože se Architekti objevili v soustavě, ve které se nachází planeta se zbytky relikvií Prastarých. Díky nim by měla být planeta ochráněna před totální likvidací, ale Architekt vyšle na povrch speciální jednotky, které relikvie pomalu ale jistě rozebírají a připravují tak tento svět na přetvoření (čti zničení).

Výměna stran

Ve Střepech Země (recenzi najdete v odkazu zde) nám Adrian Tchaikovsky jasně definoval, kdo stojí na jaké straně. S druhým dílem tak vstupujeme do příběhu, kde přesně víme komu fandíme, kdo je ten špatný a kdo je divný. Jenže strany se mohou dynamicky měnit v závislosti na probíhajících situacích.

Hegemonie, nepřátelská ke všem, kdo se ji nepodřídí a nepřijme jejich kultistické učení, najednou pouští na povrch své planety všechny ostatní frakce. Důvod je jednoduchý, to, co mělo být zárukou ochrany, se ze dne na den stalo pouhým archeologickým objektem a tak je třeba vytěžit všechny dostupné informace.

„A my dva, menhere, se jí podíváme až do žaludku. Nebo alespoň vy, poněvadž já postrádám vaše speciálně vycvičené smysly, či snad přesněji ty části vašeho mozku, které byly vybroušeny k nadlidské úrovni.“

„Vybroušeny“ je jen zdvořilý výraz pro „rozjebány“, pomyslel si Idris.

Shodou okolností se díky tomu na povrchu sejdou nejen meďák Idris, aktuálně ve službách Partenonu, vychovávající novou generaci mediátorů, ale i jeho bývalá posádka, nebo také agent Mordýřovny a de facto zástupce Liz (Rady lidských zájmů), kolektivcovský archeolog delegát Trinus a rod Uskarů, šlechticů z Magdy. Kromě získání informací z relikvií jim všem jde o další „věc“. Ukrást pro sebe jednoho z nejschopnějších mediátorů, tedy Idrise. Než ale pozvaní stihnou pochopit tajemství ruin, je svět Arc Pallator napaden Architektem a spustí se šílená evakuace.

Kdo bude rychlejší

Do tohoto chaosu se kolem Architekta objevují archy „sarančat“. Tito putující mimozemšťané, Naeromanthové, nemají Architekty zrovna v lásce, protože se před mnoha generacemi prakticky postarali o vyhynutí této rasy. Od té doby jen putují vesmírem v obřích lodích, archách. Bohužel ale nekomunikují s nikým jiným a tak neexistují a funkční překladatelé. Lidská populace se na základě dosavadních zkušeností domnívá, že hledají způsob, jak Architekty srazit na pomyslná kolena.

A to se jim před zraky všech ostatních u Arc Pallatoru skoro podaří.

V následujících veletočích mění Idris nedobrovolně své „zaměstnavatele“, posádka Božského supa zase své osazení, agent Mundy dostává informace, které otřesou jeho loajalitou a některé rody se snaží rozpoutat něco víc, než jen mír porážkou Architektů. Bedra Idrise ale tíží tušení, vlastně jistota, že porážka Architektů lidem klid nepřinese.

Druhý díl trilogie

Oči prázdnoty jsou jiné. Při čtení mi několikrát přišlo na mysl, že jde o knihu typu Dvě věže z trilogie Pána prstenu od J.R.R. Tolkiena. Musím zdůraznit o knihu, ne filmovou adaptaci. Tedy o příběhově významnou, výraznou část, která ale lehce postrádá na akci.

“Musíme vypadnou z planety. Dovolte mi přivolat mou loď,” žebronil, ale Tothiatka se jen usmála.

”Menhere,” pravila. “Což nemáte víru?” A obdařil ho úsměvem, jejž tvořilo z devíti desetin šílenství.

A i když jde o bichli menších rozměrů než první díl, skoro o 70 stran méně, je textu podle mne ještě víc. Jedná se o čistě subjektivní pocit, vyvolaný opravdu hustě posázenými stránkami s minimem volného prostoru. Přesto kniha neztrácí tempo, což je v přímém rozporu s předchozím tvrzením ohledně absence akce. Stránky hltáte stejně rychle, jako se v parném letním slunci snažíte sníst co nejvíce zmrzliny, než se úplně rozpustí. Celou dobu myslíte na to, kolik ji ještě je a najednou jste na dně kyblíku a vy máte ještě apetitu na rozdávání.

Ke svižnému čtení přispívá rozložení vyprávění příběhu, kdy jsou i jednotlivé části kapitol prezentovány z pohledu různých lidí. Tento koncept může být otravný, ale Adrian Tchaikovsky umí rozehrát tuto hru na několika šachovnicích „bez ztráty kytičky“, tedy pozornosti čtenáře.

Dalším plusem jsou drobnosti. Delegace Liz používá specializované výzkumné plavidlo jménem Beagle (kdo netuší, ať koukne na HMS Beagle), Partenonky zase brázdí vesmír ve válečné lodi Grendelova matka, takže mají na své straně jednu z nejsilnější severských čarodějnic. A těch drobností je víc.

Oči prázdnoty opět končí příjemně, nicméně trochu „čekaně“. Což vůbec nevadí. Space operu hraje mnohačetný orchestr a Adrian Tchaikovsky již několikrát dokázal, že umí měnit zajeté koleje s ladností jemu vlastní. Jsem proto rád, že Planeta9 snad stihne vydat třetí díl ještě letos.

• Hodnocení: 9 neprostorů z 10
• Název: Oči prázdnoty (série Architekti světů)
• Autor: Adrian Tchaikovsky
• Vydavatel: Planeta9 a Triton
• Vydáno: 2024
• Vazba: vázaná s přebalem
• Počet stran: 574

#OčiPrázdnoty #ArchitektiSvětů #AdrianTchaikovsky #Triton #Planeta9 #scifi