Alistair Rennie: Chmurný válečník

Ivan JeziorekÚno 14, 2024

Tato kniha mi doma leží 3 roky. Několikrát jsem ji již měl v ruce a těšil jsme se, že válečníka konečně přečtu. A vždy jsem knihu odložil „na někdy“ s tím, že mám lepší věci na čtení. Teď již vím, že to byla chyba. Ku*evská! Protože Chmurný válečník je luxusní jízda po všech stránkách.

Napříč žánry

Alistar Rennie vytvořil příběh jehož hrdinu nechcete potkat. Dokonce jako čtenář budete mít asi velký vnitřní problém se ním sblížit. Na jednu stranu vás k němu něco přitahuje, ale je to ten typ kamaráda, se kterým chcete být zadobře, ale na pivko s ním jít raději nechcete. Nepřímo si tím říkáte o problémy.

Chmurný patří do kasty přeměněných lidí, takzvaných metaválečníků, jejichž smyslem života je vzájemná likvidace. Jde vlastně o úplně nejzákladnější a jedinou prioritu existence a to dokonce tak silnou, že na nějaké vedlejší ztráty neberou žádný ohled. Každý z nich je navíc svým způsobem dost šílený a to tak, aby byl schopný surfovat na krvavé vlně svého vraždícího snažení.

Jenže zrovna Chmurný začne uvažovat proč se to všechno vůbec děje? Zabíjení a sex se stanou podružnými zálibami a on se začne ptát.

Získat požadované odpovědi není snadné a tak je rád, že si může hledání indicií osvěžit prací. Protože neví kde hledat, zkouší se ptát ostatních metaválečníků. Samozřejmě těsně před tím, že je zabije.

Do toho vstupuje vládce říše, snažící se nějakého metu získat živého pro své zvrácené choutky a banda navzájem se nesnášejících zabijáků, mordujících všechny metaválečníky, na které narazí. Důvody se různá, výsledky jsou vždy stejné.

Napříč masem

Na temné fantasy je v knize moc techniky, takže možná jde o steampunk? Na horor je přítomno moc (meta-)fyziky a na líčení výpravného příběhu zase moc přízemních zvráceností. Nejde to na pohled k sobě, ale přitom se kniha velice dobře čte a stránky mizí rychleji, než kdybyste krájeli máslo let lampou. A přitom je použitý nestandardní jazyk, styl vyjadřování je zastaralý a připomíná spíš Jiráska nebo Verneovky.

Kniha je ve všech směrech zvláštní. Skot Alistair Rennie vytvořil podivnou fantasy kombinovanou s hororovou fikcí. Jenže při čtení skutečně netušíte, jaký žánr vlastně zrovna držíte v ruce.

Navíc musím pochválit za detailní práci nakladatelství Planeta9. Na obal je použitý krásný kraftový papír, listy mají daleko vyšší gramáž a jsou lehce zažloutlé. Kniha ani nemá klasický rovný ořez stránek a některé jsou tak širší než jiné. Skutečně máte pocit, že držíte minimálně 150 let starou knihu s mědirytinami místo kreseb. Ale na konci zase narazíte na QR kód se soundtrackem (ano Chmurný válečník je kniha, ale má vlastní OST), takže se ptáte, jestli nežijete v nějakém šíleném postapo světě.

Celkově jde o zdařilé, čtivé, paradoxní a silně kontroverzní dílo, které musím jen doporučit. Všem, kteří mají silný žaludek. Vždyť i v popisu knihy stojí: „Ponořte se do světa temné metafyziky, ultranásilí, šílené řeže a odvázaného sexu v brutálním a současně brilantním fantasy románu, jaký tu ještě nebyl.“

Poznámka autora: Jedná se o starší recenzi. Knihu jsem dočetl v lednu 2024.