Durian Sukegawa: Sladká fazolová pasta

Ivan JeziorekŘíj 31, 2025

Sentaró maká každý den v obchodě, kde připravuje a prodává dorajaki. Večer pak do sebe lije alkohol nejen pro lepší spaní. Do krámku ale přijde stará Tokue a přes počáteční neochotu, ji Sentaró přijme na výpomoc. A sladká fazolová pasta začne zákazníkům konečně chutnat. Jenže všechno zkazí předsudky.

Dobrota bez emocí

Na knihu Duriana Sukegawy Sladká fazolová pasta jsem narazil úplnou náhodou při procházení edičních plánů nakladatelství. Prakticky ve stejný den mi byla nezávisle na tom doporučena kamarádkou a tak jsem knihu rovnou předobjednal pro oba (vlastně ve finále 3 kusy). A musím uznat, že to byla výborná volba.

Hlavní postavou je Sentaró, který si v podniku odpracovává dluh. Před léty udělal chybu a šel proto do vězení. Jeho bývalý šéf mu pak dal šanci a zaměstnal ho s tím, že si u něj odpracuje i svůj dluh. Sentaró tak začal s majitelem obchodu připravovat dorajaki, ale pracoval tak nějak bez zápalu.

Majitel po letech zemřel a tak bylo potřeba sehnat novou pracovní sílu. Dluh ještě neměl Sentaró splacený, novou majitelkou se stala šéfova manželka.

Inzerát na dveřích hledající brigádníka tak přitáhne starou paní Tokue. Na první pohled nevypadá moc hezky, má pokroucené prsty a o minulost se nechce moc dělit. Jenže je neodbytná a Sentaró ji nakonec přijme a v krámku se začnou velmi pomalu měnit prakticky všechny věci.

Velké maličkosti

Sladká fazolová pasta plyne nějakým zvláštním rytmem. Podobně jako skutečná pasta, je hutná a táhne se, prozrazuje to podstatné jen tak mimochodem a ostatní postavy přibírá velmi opatrně.

Ale přitom ji zhltnete během okamžiku, protože když už Sukegawa něco prozradí, má to vliv nejen na směřování příběhu, ale také na utváření si názoru na aktéry.

Když se pak ke dvojici „pan vedoucí“ a „nemocná stará žena“ přidá ještě středoškolačka Wakana, budete mít nad čím přemýšlet. Jenže Durian Sukegawa je jako autor také neúprosný.

Osudy těch tří se určitě měly setkat. Ale jak moc se navzájem do budoucna ovlivnili, na to už nepřijdeme. Důležité je, že Sentaró i Wakana dostali impulz a paní Tokue získala přes svou nemoc a nevraživost okolí „rodinu“.

Sakury kam se podíváš

Sladká fazolová pasta je přesně tím druhem knihy, kdy si řeknete „zkusím ještě jednu kapitolu“ a najednou jste v půlce a uvažujete, jestli ji za večer dáte celou nebo si něco necháte na zítřek.

A také jde o typ knihy, nad kterou pořád musíte dávat pozor, abyste si ji neposlintali. Protože dorajaki je přesně ten druh cukroví, které když jednou vyzkoušíte v Japonsku na ulici, už nikdy nebudete chtít ty balené z asijských večerek.

Jenže musím na závěr dodat, že fazolová pasta nebyla nikdy tak hořkosladká. Příjemně i dojemně. Rozhodně stojí nejen za přečtení, ale i za zamyšlení.