Džundži Itó: Kočičí deníky

Ivan JeziorekÚno 14, 2024

U úvodu bych chtěl poznamenat, že mám rád psy, hady, želvy, papoušky, morčata, křečky a jiné domácí mazlíky. Ale nesnáším kočky. Je to přesně ten druh stvoření, které vás mají rády jen když něco potřebují. A nevychováte je. A v noci řvou tak, že se nedá spát. A rozhrabou každý záhonek. A a a a… Je toho prostě strašně moc. No a asi jste už pochopili, že kočky opravdu nemám rád. Ale naopak mám rád Itóa.

Ikona hororu

Džundži Itó je v japonské manze synonymum pro kvalitní atmosférický horor, plný děsu a plíživé zvrácenosti. A teď z něj vypadne dílo, které se jmenuje Kočičí deníky. Takže vás logicky napadne, že půjde o kočku z pekla, o kočičí cthulhu-like božstvo nebo o záhadný mimozemský virus, měnící lidi v kočičí monstra.

A víte co? O nic takového nejde. Čekají na nás trampoty úspěšného mangaky, kterému domů přítelkyně nastěhuje chlupaté (ne-)štěstí. Jeho krásný nový, čistý, naleštěný a voňavý dům, se nejprve změní na kočičí hřiště, pak na folií oblepený prostor a nakonec na poškrábané, smradlavé zákoutí, plné chlupů z chlupatých stvoření, které jej přezírají na každém kroku. Prostě úplná ignorace. A přitom se jen snaží těm roztomilým koulím zavděčit. Je to vtipné až k pláči v tom dobrém slova smyslu.

Milovník koček?

Manga je rozdělena na krátké příběhy a já z nich mám neodbytný pocit, že bych dopadl přesně tak. Z odpůrce ze zásady bych se stal člověkem, který se bude chtít zavděčit bytosti, jenž vás očividně přehlíží.

A protože Itó kreslí Kočičí deníky svým standardním nezaměnitelným stylem, pořád čekáte že se z kočky na příštím boxíku vyklube něco děsivého. Nervy a fantazie fanouška hororů tak pracují nezávisle na tom, co skutečně vidí. Což je na jednu stranu fajn, na tu druhou budou neznalí díla tohoto mistra hororů trochu ochuzeni.

Takže o co v manze skutečně jde? O reálné zkušenosti zaměstnaného, přepracovaného autora mang ze soužití s domácími zvířaty, se kterými původně nechtěl mít nic společného a pak se jich nemůže (čti „nechce“) zbavit a podřizuje jim podstatnou část životního prostoru.

Čtení je to zábavné, vtipné, podávané s nadsázkou a sebekritikou. A myslím si, že se v něm nejeden chovatel koček najde.