Haruki Murakami: Norské dřevo

Není to tak dlouho, kdy jsem na těchto stránkách psal o „nejlepší knize“ svého života. Na mysli jsem tím měl samozřejmě Barešovu Metu, ale vůbec jsem netušil, že již tak brzy půjde někdo/něco Metě po hypotetickém krku. Ale že to bude z Murakamiho pera, jsem přeci jen odhadnout mohl.

Dnešní kniha je o vztazích, lásce, životě, postoji k němu a hlavně o smrti. Tedy spíš hlavně o smrti. A na ty další výrazy vlastně můžete klidně zapomenout. Murakamiho myšlenky smrt ovíjely stále dokola, až vyplavily Norské dřevo.

Život ve smrti

Norské dřevo mám doma delší dobu (a nemyslím tím dřevo z dovolených v Norsku). Přeci jen jde o knihu, vydanou v českém překladu již v roce 2005 já si ji koupil jako jeden z prvních Murakamiho románů. Jen se vždy objevil jiný titul, který mi přišel zajímavější, žádanější nebo očekávanější (v mém osobním vesmíru). Aktuálně mám rozečteno něco jiného, ale vzhledem ke svým dlouhým cestám do práce, jsem se rozhodl vyjít ze čtenářské komfortní zóny a na cestu do si koupil audioverzi.

Děj románu je zasazen do 60. let minulého století, kdy probíhaly v Japonsku na vysokých školách studentské nepokoje. Hrdinou knihy je student dramatu Tóru, kterému na druhém stupni střední školy zemře nejlepší kamarád Kisaki a zůstane po něm přítelkyně Naoko. Jejich vztah byl složitější, protože se znali již jako děti a chodit spolu začali vlastně tak nějak z principu.

S Naoko si Tóru bohužel nikdy moc nerozuměl, ale společná tragédie je k sobě následně přitáhne. Jejich vztah zůstává přese vše pouze kamarádský a vídají se jen občas při dlouhých procházkách a tůrách. Tóru navíc odchází na vysokou školu do Tókia a s Naoko se schází čím dál tím méně. Ze vzpomínek ji ale nedostane a tak časem zjistí, že ji má vlastně rád.

Ale v dalším semestru se objevuje na přednášce Dramatu II. spolužačka Midori, o které nejprve Tóru vůbec netuší, že existuje. Ale ona ví o něm a to je podstatnější.

V klidných vodách

Vyprávění příběhu Norského dřeva má od začátku skvělé tempo a ideálně dávkovány podstatné informace a zvraty, i když se vám může zdát tempo celkem pomalé. Tóru se totiž hodně vrací do minulosti, vysvětluje až dodatečně anebo se zabývá popisem zbytečností. Zdánlivě. Většina věcí má nějaký význam do budoucna nebo svým způsobem formuje jeho mladou osobnost.

Tóru je, podobně jako Murakamiho pozdější hrdina Cukuru, takový bezbarvý. Nesnaží se moc angažovat, studium bere laxně, chodí do práce a nouzí netrpí. V opozici vůči jeho osobnosti jsou spolubydlící z koleje, jeden puntičkář a druhý bohatý bohém. Prolínají se tak myšlenky a názory na život několika rozdílných typů, ale Tórua víceméně jen doprovází a vyplňují jeho jinak stereotypní život. Nicméně časem zjišťuje, že mu z obou zůstalo něco podstatného pod kůží.

Styl psaní a příběh samotný má přes vše co jsem o něm doposud napsal, takovou sílu, že jsem si po prvních čtyřech kapitolách audio knihy (celkem je zde knižních jedenáct rozdělených na 29 audiokapitol) mírnou pauzu, abych si mohl o váze vyřčených slov v klidu popřemýšlet.

Jako na houpačce

Přesto mne kniha přes počáteční nadšení začala vytáčet. Zhruba v půlce jsem došel k názoru, že by postavám stačilo mezi sebou trochu víc komunikovat a nedržel pod pokličkou pocity ze ztráty kamaráda a vůči sobě. Místo toho mluví o zbytečnostech a podstatné jim utíká mezi prsty. Měl jsem tak najednou neodbytný pocit, že jsem hloupější knihu nikdy nečetl. Přesto vám to prostě nedá a musíte pokračovat.

Tóru v jednu chvíli vypráví o Aischylovi, který de svých dramat obsadil velké množství postav a notně tím komplikoval děj. Takového vztahového zapletence vyřešil Aischylos aplikováním principu deus ex machina. Takto do děje vstoupivší bůh dohlédne, aby se na konci měli všichni šťastně.

Murakami jakoby se do tohoto principu zakousl, ale nechal jej nedojedený. Do Norského dřeva přidává další a zvláštní postavy, ale ty se božského zásahu nedočkají. Antické „drama římská dvě” (název předmětu, na který Tóru a Midori chodili společně) má šťastný konec v nedohlednu.

Smrt je součástí

Nedílnou součástí života je smrt. Napsána byla spousta příběhů o tom, jak je život pouhým směřováním ke smrti, jak jedno bez druhého nemůže existovat. Jak smrt bere, ale díky ní se jinde narodí nový člověk.

V Norském dřevu hraje smrt prim a je velmi nevybíravá, i když v průběhu čtení tak nějak tušíte, koho navštíví. Přesto vás vždy dostane její příchod doslova do kolen. Ať již jde o dlouhodobou prognózu, očekávanou, nebo naopak velmi rychlou. Murakami umí ze situace vytřískat maximum a nenechat vás chladným. A po konci knihy se mi samovolně vykutálela z jednoho oka slza.

Velkou měrou k procítěnému zážitku velkou měrou přispěla dokonalé načtení v podobě Filipa Čapka jako Tórua, Kláry Issové v roli Naoko a dokonalé Jany Strykové jako Midori. Mohu za sebe bez problému prohlásit, že jde o jednu z nejlépe zvládnutou audioknihu pod režisérskou taktovkou Michala Bureše. Takže i když již máte třeba knihu jednou přečtenou, zkuste si ji znovu pustit. Zabere lehce přes 10 hodin a One Hot Book na ni odvedli skvělou práci.

• Hodnocení: 9 odeslaných dopisů z 10
• Název: Norské dřevo (orig. ノルウェイの森)
• Autor: Haruki Murakami
• Vydavatel: Odeon
• Vydáno: originál 1987, česky 2005
• Vazba: pevná, vázaná z přebalem
• Počet stran: 304

#NorskeDrevo #HarukiMurakami #Odeon