Pavel Bareš: Meta

Ivan JeziorekDub 11, 2024

Nejlepší kniha, kterou jsem v poslední době četl!

Jméno Pavla Bareše mi nebylo a není neznámé. Jeho Projekt Kronos sleduji již od vydání v roce 2017 a jediným důvodem, proč jsem si jej zatím nepřečetl je obava, že bude dobrý. A jak jsem již několikrát řekl, nechci dalšího oblíbeného autora. Místo v knihovnách je omezené a co kdyby byl autor plodný. A tak jsem jméno Pavel Bareš raději zapomněl.

Těžké začátky

Začátkem listopadu loňského roku proběhl v Ostravě Festival knižních závisláků s moderovanými besedami s českými spisovateli. S dcerou jsme navštívili dvě. První byla o začátcích psaní a z té jsem si odnesl v podvědomí jméno Petr Brož. Nesplnila naše očekávání, nicméně byla skutečně výborná. Druhá beseda pak nabídla mnou oblíbenou dvojici Sněgoňová/Kotleta (tehdy to byl spíše Kyša, protože vycházel Sudetenland).

Třetím na pohovce byl nějaký pan Bareš, který měl tu smůlu, že seděl na sedačce právě s ukecanou Kristýnou a neméně nezastavitelným Leošem. Nicméně pan moderátor Adam Pýcha (knižní závislák, marketingový ředitel, milovník kšiltovek a bizarního humoru…) zvládal diskuzi na výbornou a proto časem zazněl i název Projekt Kronos. A já se zastyděl za svou neznalost. Po panelu jsem držel v ruce jak Metu, tak novou knihu Lenochoda Jimmyho, ale ani jenu nekoupil. Víte jak, co kdyby se mi zalíbily…

Jako každý rok se v Ostravě na jaře koná Knižní festival. Pro mne jde o povinnost, manželka si zde dokupuje své knihy. Má trochu jiný způsob výběru, musí si o knížce s prodejcem pohovořit a než se rozhodne pro koupi, musí ji mít fyzicky v ruce. A tak jsme narazili na Lenochoda Jimmyho. S dcerou jsme ji knihu doporučili, ona si ji koupila. A já neodolal a přibral si Metu, nejlepší knihu, kterou jsem v poslední době četl!

Lenka, která si říká Lenny

Jak praví Ústav pro jazyk český, je význam slova „meta“ dvojí. Buď jde o vytyčený cíl nebo o značku pro cvičence. Jde ale také o první část složených slov řeckého původu a užívá ve významu „přes, za, po, s, mezi, vně, mimo“ [odkaz zde – pozn. autora]. V knize Pavla Bareše jsou metami označováni lidé se „superschopnostmi“. Lidé, kteří již nejsou obyčejnými, řádovými členy společnosti, ale jsou přes/mimo definici tohoto významu.

A Meta je příběh o superlidech, kteří jsou uvěřitelní. Chovají se podobně jako v perfektním seriálu Boys, tedy se snaží své schopnosti využít ne pro konání dobra, ale protože z „toho jde něco vytřískat“. Takže mety nenajdete v ulicích při bránění nevinných, ale na Tok Toku, Instáči a dalších sociálních médiích. Zároveň ale taky musí být všechny mety registrované, co kdyby se mezi nimi přeci jen objevil nějaký ten zloduch a chtěl schopnosti využít jen pro osobní zisk.

Hrdinkou knihy je na pohled obyčejná Lenka Křížová, alias Lenny. Studuje vysokou školu, doma matce tvrdí že bude právník, ale je na relativně pohodovém studiu sociálních věd, tak má prostor pro vyspávání občasných kocovin, může proto mít život celkem v paži a občas může pomoci kamarádce se zkouškou. Její „superschopností“ je možnost měnit svůj vzhled. Přes to se snaží být nenápadná, vyhýbat se nemocnicím (to víte, krevní testy) a hlavně se nenechat chytit jako meta. Lenny totiž není registrovaná.

Život se zdá být fajn, ale všechno není tak úplně „na pohodu“, protože Lenny má svého obdivovatele.

Fanoušek k nezaplacení

Příběh Mety ale není o těch pomyslných výhodách super lidí. Je o problémech při dospívání, kdy nejste ve svých očích pro okolí normální a snažíte se být „obyčejným“. Je o tom, že se snažíte lidi spíše odhánět, než byste je mohli zatáhnout do problému díky své abnormalitě. A taky o tom, že pokud někdo svou schopnost chce zneužít, jde to velmi jednoduše.

Kniha je napsána přímo skvěle. Svým líčením mi zapadla přesně jakoby byl můj mozek jednou kostičkou Lega a Meta tou druhou. Umně vkládaná retrospektiva z dětství, z minulého týdne nebo loňského roku. A ta jsou přesně tak dlouhá, aby řekla vše podstatné a vy neztratili nit líčení děje ze současnosti. Všechno lehce odsýpá, nenudíte se a někdy možná vidíte sami sebe z doby studia na VŠ. První půlku knihy jsem tak pročítal po kouscích, vždy chvíli před spaním, takže relativně pomaleji. Nicméně jsem doma neskrýval nadšení, ale od relativně pohodového čtení mne nic nenutilo zrychlit.

Jenže v půlce se to zlomí. Nejednou do pomalu zacvakne na místo, přidávají se další kostičky skládačky a vám se zvedne žaludek. Takže těch druhých 150 stránek sjedete nejednou, protože jde prostě o nejlepší knihu, kterou jsem v poslední době četl!

Stalking je nevhodné chování, projevující se zejména opakovaným fyzickým sledováním, nechtěnými kontakty, dlouhodobým sledováním aktivit určité osoby a sbíráním informací o ní, případně nemístným oslovováním jejích příbuzných, přátel atp. Tolik praví Wikipedie [mimochodem, doufám že jste přispěli na provoz – pozn.autora]. A co když má stalker neomezený přístup k informacím o vaši osobě?

Po mně potopa

Nechci tady prozrazovat nic z příběhu, abyste si pomalé odhalování pronásledovatele a jeho oběti užili plnými doušky. I když posledních pár kapitol tušíte kdo je kdo, stojí si za to vychutnat odpornost osoby, která se cítí být nad nepolapitelná a ostatní bere jen jako cíle. Nebo možná v tomto případě raději zvolím slovo mety.

Při představě, že se něco podobného děje v mém okolí, a že se určitě děje, nebo že by byl cílem podobného individua někdo z nejbližších, je mi opravdu fyzicky špatně. A to nemusí být nadčlověk. Moderní technologie toho dovolují spoustu a my sami jdeme stalkingu hrdě naproti.

Vnímání sebe jako oběti a stalkerova apatie vůči svým činům, je popsána tak skvěle, že mi chvíli nešlo po dočtení usnout. Lehké zklamání je možná konec samotný, který je na mne nějak moc win-win, ale pokud tomu dáte čas a trochu se nad ním zamyslíte, je zakončení víc než reálné.

Další pochvalu zaslouží Pavel Bareš za styl a češtinu. I když se kniha prezentuje jako moderní román, plný současných výrazů, jsou vkládány tak, aby byli spokojení i grammar nazis. Postavy umí používat přívlastky na správném místě, ví že jsou sledovány (ne vědí) a umí dělat špatná rozhodnutí (ne umějí). Jediná chybka snad bylo použití spojení „3 roky zpět“ místo „před třemi roky“, ale to je opravdu nepodstatné.

Metu vám všem opravdu doporučuji. Nevím jestli jsem vám to už říkal, ale jde o nejlepší knihu, kterou jsem v poslední době četl. A já se biju do hlavy, proč jsem si ji nekoupil loni v listopadu a nenechal si ji autorem podepsat.