Kazuo Koike, Góseki Kodžima: Šógunův popravčí

Ivan JeziorekLis 29, 2024

Japonsko v období Togukawa a třetí oficiální šógunův otameši se ujímá úřadu. Osudy Jašicugua, Asaemona Jamady třetího, které spatřily světlo světa již před 50 léty, konečně promlouvají i česky. Je to skvělá zpráva, ale asi začnu trochu zeširoka.

Nahoru dolů

Šógunův popravčí je manga, ke které jsem si chvíli hledal cestu. Bylo to se mnou jako na houpačce. Nejprve jsem vůbec neuvažoval, že bych si ji nepořídil. Když jsem ji ale uviděl v reálu a přešla mne na ni chuť. Najednou. Časem se mi to ale rozleželo v hlavě a já si ji opět „hodil do košíku“.

Jenže jsem se o Popravčím začal bavit s jedním milovníkem mangy z Japonska. A jeho reakce na první Jamadovy příběhy byla tak silná, že jsem se až zalekl a od zakoupení odstoupil. Nakonec došlo k porozumění vysvětlení pocitů z mangy a Kubikiri Asa (首斬り朝) mi byl, jako „sběrateli“ mangy, vřele doporučen. Takže pojďme na to!

Autenticita

Šógunát Togukawa, známější jako období Edo, trval déle než 200 let (1603 – 1868) a Šógunův popravčí je zasazen do poloviny tohoto období, tedy kolem roku 1700. Upřímně nevím, jestli je to v příbězích přímo řečeno (ach ta moje krátkodobá paměť), ale ve své podstatě to není nutná informace.

Jašicugu, Asaemon Jamada třetí se stává oficiálním otamešim, což je vlastně takový šógunův betatester kvality mečů. Přes svůj urozený původ není samurajem, ale pouhým róninem. Nicméně i tak je ve městě váženou osobou.

Váženou, vzbuzující zároveň spíše strach. Nevím jestli tušíte jak se ve feudálním Japonsku testovala ostrost mečů (děkuji skupině Gorin za pokec a vysvětlení), ale zkouška probíhala na odsouzencích ke smrti za jejich zločiny. Na živých nebo jejich mrtvých tělech. Takže onen prvotní šok pro mne nebyl tak velký. I když…

Surovost nade vše

Šógunův popravčí nabídne čtenáři celkem jedenáct příběhů. Od nezvyklého převzetí úřadu po otci, přes odsouzení pedofilního dělníka, nebo odhalení nečistých praktik policie, až po pokus o sblížení s šógunovými vazaly nebo poetické posezení se zahradníkem. S hořkou pachutí na patře.

Povídky lze číst samostatně, ale vždy mají společné pojítko. Tím je Jamada a jeho přístup ke spravedlnosti. Ale ne vždy musí být hlavní hrdinou příběhu. Někdy se jím stane člověk, končící svou životní cestu na popravišti. Proto je důležité si uvědomit, že v ruce nedržíte klasickou moderní mangu, kterých vychází i v Česku desítky, ale dospělou verzi obrázkových příběhů, určených striktně pro starší publikum.

Feudální Japonsko nebylo pro chudé zrovna rájem (stejně jako v té době Evropa) a tak jsou i lidé v manze drsní a Kazuo Koike se spolu s Gósekim Kodžimou nebáli zobrazovat život takový, jaký asi skutečně byl. Příjemný, romantický, ale také hlavně drsný, špinavý a zvrácený.

Český otameši

Patrně teď čekáte, jestli vám knihu doporučím nebo ne. Za sebe říkám, že by v knihovně milovníků Japonska a mangy neměla chybět. Předně se dovíte velké množství detailů o životě v období Togukawa, o společenském postavení, o úřednících, zákonech, ale také o způsobu života a zvycích.

Zároveň jde o nádherné spracování příběhů. Přes jejich drsnost a celkový depresivní nádech, je kresba fascinující.

Ale zároveň ji nedoporučuji slabším povahám. Góseki Kodžima se s ničím jen tak nepárá.

Nakonec musím zmínit české vydání. Paní Křivánková odvedla velmi kvalitní práci. Včetně detailních vysvětlivek a příjemného doslovu. Bohužel ale je tady jeden problém. Kniha má úctyhodných 756 stran a tak se nečte zrovna příjemně. Pomohla by pevná vazba nebo rozdělení do dvou svazků, ale chápu proč nakladatel zvolil tento přístup/formát.

Rozhodně doporučuji sebrat odvahu a ponořit se do dějin Japonska, které se sice možná nestaly přesně takto, ale rozhodně se velmi podobné příběhy v minulosti udály.

Hodnocení: 9 oček z 10
Název: Šógunův popravčí (org. 首斬り朝)
Scénář: Kazuo Koike, kresba: Góseki Kodžima
Vydavatel: Crew
Vydáno: originál 1972 až 1976, česky 2024
Vazba: brožovaná
Počet stran: 756