Madla Pospíšilová Karasová: V pekle jsme všichni Hébert

Ivan JeziorekŘíj 23, 2024

Chtěl jsem si koupit kvalitní hororovou fikci a dostal jsem skutečné vzpomínky. Chtěl jsem být při čtení strachy bez sebe a dostal jsem surovou zpověď. Pokud by byla kniha V pekle jsme všichni Hébert fantastikou, žilo by se mi teď lépe.

Mnoho zrn

U nakladatelství Golden Dog najdete pravidelně nepravidelnou sérii Zrnka temnoty, která nabízí celou řadu útlých knížeček. Za sebou mám zatím pouhé tři kusy Líp už bylo od Jiřího Sivoka, V rozkvětu od Kristiny Haidingerové nebo Billy Silver od amerického autora Daniela J. Volpeho (recenzi zde nehledejte). Výhodou těchto publikací je nejen malý formát a nízký počet stran, ale hlavně intenzita prožitku.

Ve většině případů, aspoň těch se kterými jsem měl tu čest, se jednalo o horory nebo fikci či kombinaci těchto žánrů. Tak nějak jsem přistupoval i k novele V pekle jsme všichni Hébert, zkoukl pár hodnocení a bez přečtení noticky, se s pocitem dobré intuitivní volby začetl. Ale hned první dvě věty mne překvapily víc než nepříjemně: „Na motivy skutečných událostí.“ a „Tato kniha obsahuje explicitní popisy fyzického…“ atd.

Za trnovým křížem

Všude kolem slyšíte, že nemáte brát dětem jejich dětství, aby si mohly vytvořit velkou spoustu šťastných vzpomínek na bezstarostné chvíle, kdy jste ještě neměli moc povinností. Bohužel jsou na světě děti, které z různých důvodů přijdou o své rodiče a skončí v rukou státu. Ten by pak měl v prvé řadě děti přívětivě vychovávat, ale tak nějak víme, že zrovna sirotčince nejsou reklamou na šťastné chvíle.

K dokonalosti pak sirotčince v minulém století ve 40. až 60. letech dovedl kanadský premiér Maurice Duplessis. Reformátor a katolík, oblíbený u konzervativních lidí. Jenže ta pověstná dokonalost se směle vyrovnala německým vyhlazovacím táborům za Druhé světové války. Dnes ale nejste na hodině historie, takže koho toto téma zajímá blíže zkuste do vyhledávače zadat Duplessisovi sirotci.

Realita horší fikce

Kniha V pekle jsme všichni Hébert je sice vymyšlenou zpovědí, ale vychází ze skutečných příběhů. Malý Marcus Quinton žije celkem spokojeně se svými třemi sestrami, maminkou v domácnosti a těžce pracujícím tátou. Bohužel jen do té doby, než o svou matku přijde a otec se psychicky zhroutí. Následuje jediný logický krok. Pro Marca si přijedou vychovatelé ze sirotčince Saint Jean de Dieu a sestry mizí neznímo kde.

Než dostane Marcus úplně nové příjmení Hébert, dostává se mu nepříjemné zkušenosti od pedofilního vychovatele. Stále doufá, že to nakonec bude dobré, ale podobně jako nám již kdysi říkal Jiří Sivok, že Líp už bylo, stane se toto pravidlo jeho denním chlebem. Čím starší je, tím horší věci přeci může vydržet. Aspoň podle všech okolních vychovatelů a spolusirotků.

Na rovinu říkám, že rozhodně známe daleko šílenější a brutálnější příběhy. Vůči knize V pekle jsme všichni Hébert zde najdete jeden obrovský rozdíl. Jedná se ve všech případech o vymyšlené zápletky a autorovy vlastní šílené myšlenky. V našem případě, tedy v knize V pekle jsme všichni Hébert, jde o opačný příklad. Vše jsou „jen“ převyprávěné autentické vzpomínky lidí, kteří své dětství prožili pod tvrdou rákoskou kanadských řádových sester, pedofilních vychovatelů a nemocničních experimentátorů.

Dovolím si trochu poupravit varování v úvodu knihy. Tato kniha obsahuje explicitní vzpomínky zničeného jedince, který se pod záštitou křesťanských hodnot již nikdy nestane člověkem. A v tom je síla příběhu knížky V pekle jsme všichni Hébert od Madly Pospíšilové Karasové. Při čtení hororů se můžete uklidňovat myšlenkou, že jde o autorský výmysl. Zde se celou dobu zdráháte uvěřit, že se to skutečně dělo.

Děkuji za tento zážitek!