Munejuki Kaneširo, Júsuke Nomura: Blue Lock 2

Ivan JeziorekČvc 13, 2024

Máme tady další díl série o povznesení japonského fotbalu na světovou úroveň. A víte co? Ono se je to vážně dobré! Ve druhém svazku série Blue Lock začíná nekompromisní vyřazování adeptů, ale po krku si nejdou jen jednotlivá družstva, ale také vlastní spoluhráči.

Již minule jsem psal, že mám s vrcholovými sporty osobní problém. Vím, že je hlavně ve mně, protože mi chybí onen pověstný sportovní duch. Také jsem díky tomu patřil v rodině za černou ovci, protože ať už probíhalo jakékoli mistrovství světa, olympiáda i menší utkání (třeba na bázi evropské), seděli všichni členové rodiny jako přibití u televize a fandili. Se mnou to ani nehnulo a dodnes je mi jedno, jak naši skončí (vlastně ani nevím, jestli jsme se někam dostali během tohoto MS ve fotbale).

Akční střelba… na bránu

Proto jsem nad Blue Lockem uvažoval dlouho. A dlouho se mi do něj nechtělo. Nakonec mne přesvědčila dcera, pro koupi prvního svazku, a pak návštěva Japonska, pro koupi druhého svazku. A kupodivu toho najednou nelituji, ale může za to právě obrovský hype v manga a merch obchodech v Japonsku. A pak trochu pochopení jejich mentality.

Právě na tu naráží Ego, trenér nového fotbalového mužstva, když vysvětluje mladým fotbalistům, proč jsou Japonci úspěšní v baseballu a ne ve fotbalu. A ono to prostě smysl dává. Všude tam, kde je třeba zastávat předem dané role, bude Japonská povaha slavit úspěch. Když je ale potřeba vyniknout, posunout se dopředu na individualitě, tak zaškobrtne.

Dejte si „dvojku“ a ponořte se do ní. I když jde „jen“ o dva fotbalové zápasy, dostane v knížce klasickou dávku napětí a akce, rozhodnete se kdo je ten správňák a komu nechcete v příštích dílech fandit.

Takže stále moc fotbal nemusím, rozhodně méně než hokej, ale Blue Lock si už našel místo v knihovničce.