Sudety: Ztracený ráj

Ivan JeziorekŘíj 26, 2025

Sudety jsou poslední dobou docela často skloňovaný pojem. Aspoň mám ten pocit. Území, které bylo v jednu chvíli oficiálním důvodem krveprolití a zároveň v druhém okamžiku cílem pro vybití frustrace. Pro někoho ale Sudety byly, jsou a budou ztracený ráj.

Dobrá volba?

Někdy prostě sáhnete po titulku, který není úplně vašim šálkem čaje. Ani kávy, ani šnapsu. Někdy vás prostě pro koupi knihy přesvědčí maličkost. Nebo dvě. V tomto případě to bylo jedno jméno a celkové zpracování knihy, tedy dokonalý a komplexní design.

Ačkoli se v intuitivním případě výběru většinou nemýlím a můj vrozený smysl vybrat knihu dle obálky funguje, ani ty nejlepší úmysly nedokážou změnit její obsah. Zbytečně teď ale předbíhám a tak to vezmu popořadě.

Antologie povídek je nejen literárním svědectvím o pohraničí coby živoucím místě, kde vedle sebe po generace žili Němci, Češi, Židé a další národnosti.

Antologie Sudety: Ztracený ráj nabízí deset povídek rozdílného charakteru a z různých míst první republiky, obývaných v té době mixem národností. Němci zde společně žili a pracovali vedle Čechů a také Židů. Doba to nebyla jednoduchá, ale někomu stačil domeček u lesa a velké město někdy ani nezahlédl. Jiní už ale užívali výdobytky tehdejší moderní doby.

Slzy smíchu i slzy smutku

Ačkoli je jmenovatelem povídek jednotné označení Sudety, neznamená to nutně že dostanete dílka jednolitého žánru. Třeba Petra Dvořáková pojala příběh z Plzně velmi humorně, i když to tak na první pohled nevypadá.

S křížkem po funuse přichází Petra Klabouchová. Boj s přírodními živly z pohledu dětí a nemožnost chovat se v zimních měsících úplně standardně nakonec také vyloudí úsměv, i když končí na hřbitově.

Na druhou stranu takový Elbelmann Michala Vrby je mi bližší a neskutečně mne vtáhl do děje. Přitom je plný špatně pochopených vztahů a neporozumění si. Až osobní tragédie musí narovnat rodinné vztahy.

Stejně tak finální Čas raků od Kateřiny Tučkové mi sedl svým zpracováním a ukázkovou schopností říct to podstatné jen tak mimochodem. Navíc na mne tato povídka zapůsobila dost osobně, protože jsem trávil 2 dny před jejím přečtením v oblasti Nových Mlýnů.

A Leoš Kyša? Ten se svými Kamarády rozhodně nezklamal. Trošku jsem před koupí knihy nechápal jeho poznámku na sítích, že se jako jediný nedržel předepsaných požadavků na povídku, no ale pochopil jsem vše hned po pár odstavcích povídky a skutečně se jedná o trochu (!) drsnější věc. Jenže svým charakterem také skvěle vystihuje dobu.

Skvělá antologie

Antologie Sudety: Ztracený ráj mne kupodivu bavila číst. Naprostá většina povídek je velmi čtivých a prý od nejznámějších českých autorů. Tímto se jim omlouvám, ale kromě pana Kyši jsem tak nějak znal z periodik a knižních akcí asi tak dvě další jména.

Bohužel jsem se tím zároveň utvrdil, že tento druh literatury není pro mne. To ale vůbec neznamená, že v ruce držím špatnou knihu. Spíše naopak, protože její obsah i zpracování je na jedničku. Krásně zvolený formát, font, barevnost i malby Jaromíra 99, spolu krásně souzní. Jen prostě nejsem ideální cílovka.

Na začátku jsem zmínil důvody, proč jsem si antologii Sudety: Ztracený ráj koupil. Tím pravým podnětem ale možná bylo něco jiného. A to výborný Sudetenland a opět jméno Leoše Kyši. Jen Sudety: Ztracený ráj nejsou alternativní historie, toto jsou prostě obyčejní lidé ze Sudet a jejich obyčejné životy.

Hodnocení: 6 starousedlíků z 10
Název: Sudety: Ztracený ráj
Sestavili: Martin Groman a Michal Stehlík
Ilustrátor: Jaromír 99
Vydavatel: Host Brno
Vydáno: 2025
Vazba: brožovaná
Počet stran: 328