Tacuki Fudžimoto: Chainsaw Man 8

Ivan JeziorekSrp 29, 2024

Jsem rozpolcen. A to doslova. Motorovou pilou. Ale jen obrazně. V mé mysli se naštěstí nekoná žádný masakr a tak pouze přemýšlím, jestli má smysl Dendžiho eskapády dále sledovat. Zatím nevím, ale budu do toho muset pořádně říznout.

Není peklo jako peklo

Dendži není na začátku osmého svazku mangy Chainsaw Man v ideální kondici. Taky se není čemu divit, dostal zabrat, ženou se na něj likvidační týmy z několika zemí a všichni ho chtějí vidět mrtvého. Japonci jej ale nedají zadarmo a tak se umírá ve velkém. Jen Santa je poněkud moc spokojený.

Konečně se totiž přiblížil ke svému vytouženému cíli, ze kterého všem ostatním speciálům, lovcům i ďáblům, vstávají chlupy hrůzou i v místech, kde žádné nemají. Nezbývá než držet palce… na spoušti motorovky a modlit se za rychlé vyřešení situace.

Chaos nad chaos

Osmička je pro mne trochu zmatený svazek. Ani ne dějem, ale postavami. Tacuki Fudžimoto totiž používá jen několik typů obličejů a pokud nemá dotyčný zrovna nějaký speciální rys, pletou se mi mezi sebou. Chlap v obleku s tmavými vlasy ve druhém patře budovy vypadá stejně, ajko ten na ulici. Mám proto dost problém rozlišit o koho v danou chvíli jde a jestli se koukám jen na obyčejné maso do mlýnku nebo mám tomu chlapíkovi aspoň trochu držet palce.

Pokud se ale nad toto vše povznesete, je návštěva pekla a ďábla temnoty doslova úplnými grafickými orgiemi. Fudžimoto si dal záležet nejen na vzhledu aktérů, ale také na rázování děje, jednotlivých sekvencích a také rozložení panelů/oken. A největší gradaci způsobují stylové a působivé dvoustránky, u kterých jsem se často docela na dlouho zasekl. Přitom kresba je stále lehce povrchní, jakoby místy odfláknutá.

Takže ano, Chainsaw Man nahžene hodně bodů na vizuálu, ale někdy nám to k uspokojení bohatě stačí. Uvidíte.