Toru Naomura: Kakegurui: Blázni do hazardu 1
Podivných středních škol najdete v japonské manze doslova stovky, ale doposud chyběla taková, kde by se v tak obrovské míře holdovalo hazardu. Teď již taková existuje a jedná se o prestižní soukromou akademii Hjakkaó, kde všechno prakticky řídí dvě věci, instituce studentské rady a pak hazardní hry.
Hazard forma úspěchu
Máme tady novou manga sérii v českém překladu, se kterou jste se sice již mohli setkat na Netflixu v anime podobě. Objevujeme se na soukromé škole, kde se otevřeně podporuje hraní hazardních her. To by nebylo tak divné (ne, je to divné až hrůza), ale ten pravý problém nastává až pokud nejste ve hraní úspěšní. Vítězové jsou oslavováni a žijí si nad poměry dobře, ale poražení jsou otevřeně šikanováni.
Hlavní hrdina Suzui hned na prvních stránkách spadne na dno potravního řetězce hráčů a stane se „domácím mazlíčkem“, ke kterému se může každý chovat jak chce. Ale vzápětí se objevuje nová studentka jménem Jumeko Džabami, která sice působí na první pohled naivně, ale daří se ji při hraní srazit hřebínek všem namyšleným studentům.
Naivita jako forma drzosti
Manga Kakegurui: Blázni do hazardu není úplně novým titulem a na první pohled skoro nepřináší nic nového. Vždyť ujetých středních škol máme v japonské manze a anime celá kvanta. Stačí vzpomenou na Assassination Classroom nebo na mou milovanou Danganronpu (ano, tohle je primárně videoherní série, ale anime je skvělé), nebo rovnou na ikonický Battle Royale, který doslova definoval několik typů žánrů.
Kakegurui: Blázni do hazardu tak vůči všem předchozím působí trochu jako chudá příbuzná, snažící se šokovat. A upřímně, moc jí to nejde. Postavy jsou klasické archetypy, lehce přihlouplý Suzui, na pohled naivní Jumeko, která je ale skrytým géniem a pak celá řada samolibých, bohatých a nafintěných studentů, fungujících jako prostředek pro zvyšování obliby Jumeko.
Postižení nebo nemoc
Takže za mne trpí manga Kakegurui: Blázni do hazardu nemocí prvních dílů. Zatím se kromě tří dlouhých her prakticky nic neděje, jen se pomalu seznamuje s hrdiny a vytváříme si oblíbence a ty „co nemáme rádi“.
Kresba je ale precizní a práce s jednotlivými panely luxusní. Pokud má děj působit akčně, máte nervy napnuté k prasknutí. Když když se studenti baví jen tak, máte z Kakegurui pocit středoškolské romanťárny.
Dám tomu šanci, ale moc si neslibuji. Snad bych jen vyzdvihnul český překlad a zvolený font, které jsou oba na lepší úrovni než předchozí mangy z edice Gate. Jen některé popisky jsou na mé oči velmi drobné a tudíž prakticky neviditelné.
Related Posts
Jamada, Abe: Frieren – Když jedna cesta končí 1
Přehled přečtené mangy 19. týdne
