Smečka (sestavil Jiří Sivok)

Ivan JeziorekKvě 10, 2024

O mé (ne-)oblibě antologií jsem se na stránkách blogu již jednou rozepisoval. Přes relativní nevoli ke sbírkám, nabízející k přečtení díla různých autorů, mám několik vyloženě oblíbených. Najdete mezi nimi třeba Bronecovu Praga Mater Urbium a její pokračování, Miévillovo Pátránání po Jackovi, Burešovo Vítejte v pekle, Fritzovo depresivní Studené světlo hvězd nebo obří antologie české fantastiky Ve stínu. Teď se po jejich boku objevila i Smečka z nakladatelství Golden Dog.

Kam se hrabe Gump

Po knize jsem skočil hned při spuštění možnosti předobjednávky [dobře, možná ne úplně hned – zbytečná poznámka autora], aniž bych tušil cokoli konkrétního. Důvod k zajištění výtisku předem byl vlastně jeden jediný a to povídka vzniklá kombinací myšlenek dvou mozků. Jiří Sivok a Martin Štefko jako autorská dvojice přece nemůže dopadnout špatně. A i kdyby již žádná další povídka nedosahovala ani po kotníky těmto dvěma, stojí za to mít sbírku doma kvůli nim. [navíc rád sbírám podepsané knihy a na webu slibovali, že předobjednávky dorazí signované – další zbytečná poznámka autora] Až postupně jsem se náhodně dovídal o přispění Terezy Kadečkové, Lukáše Vavrečky a dalších jmen.

Antologie Smečka pak dorazila s příjemným bonusem v podobě stylové záložky a náramku a já se až tehdy dověděl o ústředním tématu, kterým jsou psi. Což bylo určitě fajn, protože tyto chlupaté potvory mám rád. Rozhodně víc než kočky. Ale mohou budit také přirozený respekt, můžete se podle nich orientovat v povaze lidí a vždycky vás rádi vidí. Obzvlášť, když jim přinesete nějaký ten pamlsek. Ale pokud sbírku o psech vydává Golden Dog, asi nepůjde zrovna o ta stvoření s pověstnýma psíma očima a je důvod se začít bát.

Dášeňka pomočená strachy

Hned úvodní příběh má na svědomí Tereza Kadečková a s povídkou Panoptikum doktora Marrowa, která přes svůj viktoriánsky noblesní začátek nasazuje laťku sakra vysoko. Psí morda je sice odporná, ale tou pravou bestií se ukazuje až lidská povaha. Následný Vyvolený Petra Bočka sice působí trochu vtipně, ale reáliemi ve vás dokáže vyvolat zhnusení. Hlavně proto, že takto si skutečně mohou někteří lidé vydělávat na „živobytí“.

Podobně na vás bude působit Kocábova Lajka se vrátila s hororovými sci-fi prvky, o nýmandovi, věčně nespokojeném se svým životem, vybíjejícím si vztek na němé tváři. Kříženec od Ludmily Svozilové a Azurit Karin Novotné mi sedly dokonale. Směs reality a tajemna je dávkována tak akorát a vy máte pocit, že byste něco podobného zažít chtěli. Tedy asi jen jako svědek, ne jako aktér příběhu.

Na opačném konci stojí třeba Jízda duchů od Nelly Černohorské, Na konci cesty od Kateřiny Malec Houfkové, Mor v Benátkách dua Vavrečka/Krejčík a Pes se zlatýma očima od Tomáše Martona, dávající určitou naději v těžkých chvílích.

Krom úvodního Panoptika na mne asi nejvíc zapůsobil Psí život od dvojice Jiří Sivok a Martin Štefko, byť mi ze začátku přišel nezáživný a lehce osobní (doufám, že ten Lumley vyjde), Afík Madly Pospíšilové Karasové, ze kterého mi bylo lehce šoufl parádně popsanou atmosférou feťáckého bydlení, Hermanito a Bo jediného cizojazyčného autora Morta Casleho, protože takový typ čarodějnictví prostě mám rád, a pak Případ Čertovy rokle od Veroniky Fiedlerové, česká duchařina drsné školy, stupňování napětí a nesympatické postavy poskládané umně do jedné šílené akce.

Pejsek bez kočičky

Omlouvám se všem autorům, které jsem ve výčtu výše nezmínil, protože všechny povídky sbírky Smečka jsou vybrány pěkně konzistentně. Dohromady vytváří velmi příjemný celek, střídající hrůzu, naději, znechucení i tu správně uvěřitelnou dávku mystiky. Jen asi nedoporučuji antologii klasickým pejskařům, protože některé kulisy příběhů by nemuseli zrovna rozdýchat.

Závěrem ještě musím ocenit ilustrace Pavla Pavelky ke každé povídce, vystihující pekelně dobře hlavní prvky příběhu a skvěle odvedenou obálku s kupou „goldendogovských“ detailů.

Hodnocení: 9 chlupáčů z 10
Název: Smečka
Sestavil: Jiří Sivok
Vydavatel: Golden Dog
Vydáno: 2024
Vazba: pevná, vázaná
Počet stran: 328