Samantha Sotto Yambao: Měsíc na hladině

Ivan JeziorekZář 5, 2026

V jedné ze zapadlých tokijských uliček najdete zastavárnu, kterou vlastně najdete pouze tehdy, když ji nehledáte a jen si jdete dát ramen. Že to zní podivně? Ujišťuji vás, že je to do posledního písmene pravda. Navíc zákazníci většinou odchází spokojeni, ale málokdy se pro zastavenou „věc“ vrací. Dobrý pocit může klamat a být skutečný stejně jako když vidíte, jak se odráží měsíc na hladině.

Umocněné tajemno

Hana je dcerou majitele (možná provozního) zastavárny a blíží se den, kdy od svého otce převezme jeho povinnosti. Jenže ráno je otec pryč, obchod vypadá jako vykradený a do toho stojí ve dveřích člověk, který vešel do zastavárny omylem, když si chtěl dát vyhlášený ramen.

Je dobré uvést vše na pravou míru. Lidé zde zastavují své domnělé špatné rozhodnutí nebo své negativní životní volby. Vše se ukládá v podobě ptáčků v kleci do trezoru, který nemá pevnou velikost a mění se podle potřeb. A pro ně si pak chodí speciální výběrčí, šiikuinové.

A těch se každý z Hanina světa bojí. Více než čert kříže. Protože když někdo nedodrží předem určená pravidla a odkloní se od své role, přijdou jej šiikuinové potrestat. A končí jako výstraha pro ostatní.

Od origami k lampionům a do louže

Haninu matku před léty zabili právě šiikuinové protože se provinila a teď ji zmizel i otec. A Hana se místo práce v zastavárně rozhodně svého otce najít. S tím ji pomáhá Keišin, cizinec z našeho světa, který vlastně moc nechápe, co se kolem něj děje. Jen chce pomoci.

Hana s Keišinem utíkají přes pronásledovateli skokem do louže, která je přenese do úplně jiné lokality. Létají na papírových jeřábech, v papírovém domě jsou skládáni jako origami a do toho všeho mají svůj osud pevně daný, vytetovaný na kůži. A tomu co je dáno, se přeci nelze vyhnout.

Měsíc na hladině na vás doslova háže jeden nápad za druhým a vy se nestačíte divit, jak dokázala autorka použít tradiční japonské propriety pro vytvoření snového světa, kde neplatí žádná naše pravidla. Jenže…

Nuda, nuda, šeď, šeď

Na knize mi totiž bohužel opravdu hodně vadily dvě věci. Tou první je používání japonských slov v textu, což na mne bohužel působilo velmi rušivě. Třeba Hanin otec byl vždy „otec“, ale Hana ho pokaždé oslovovala „otósan“. V přímé řeči měly jména vždy příponu -san/-sana.

„Vzpomínky“ byly vždy „kioku“, „lišky“ vždy „kicune“, u částí domů a zahrad nebo u povolání, vždy byl použit japonský výraz. Možná to zní „cool“, ale myslím si, že ne všichni češští čtenáři znají významy/překlad japonských slov. Měsíc na hladině vyšel v originále anglicky, takže to byl možná autorčin úmysl a pokus o originalitu.

Druhý problém, ten větší, vidím v samotném vyprávění. Těch „neuvěřitelných“ míst bylo prostě moc. Čtenář si je ani nemá čas užít a už se Hana s Keišinem přesouvají jinam. Navíc se rychle vytrácí napětí, útěk se jim daří bez sebevětších problémů. Potřebují se přesunout jinam? A hele, teleportační louže. Ujede jim vlak, na který lidé běžně čekají třeba i celý život? No oni najdou během 10 minut zkratku.

Běží ke srázu a už už musí spadnou, ale zachrání je jeřábi. Těch náhod je na každé druhé stránce tolik, že už nemáte důvod se o dvojici strachovat a z tajemných šiikuinů si taky časem přestanete úplně dělat vrásky. Vždyť oni jim přece zase v klidu utečou.

Pointa příběhu je přitom opravdu hezká a lehce nečekaná. Kniha samotná je vydána s nádherným dvojitým přebalem, ale vše přebíjí její stereotyp. Jako bych četl japonskou verzi Miévillova Un Lun Dunu. Nepovedenou a překombinovanou.

Hodnocení: 5 vzpomínek a rozhodnutí z 10
Název: Měsíc na hladině (orig. Water Moon)
Autor: Samantha Sotto Yambao
Vydavatel: Naše nakladatelství
Vydáno: 2022, česky 2026
Vazba: pevná s přebalem
Počet stran: 360