Vetřelec: Romulus

O názory na filmy a seriály se poslední dobou moc často nedělím. Dnes jsem se ale rozhodl udělat výjimku, protože jde o vetřelčí univerzum. A to já prostě miluji, viz fotka někde níže a to tam nejsou videohry. Jenomže já mám prostě pocit, že jsou poslední filmy čím dál tím větším zklamáním (počítáno od titulu Vetřelec: Vzkříšení z roku 1997).

Přesto jsem byl z Prométhea nadšený rok před uvedením do kin. Hltal jsem veškeré info před uvedením filmu do kin, ujížděl na PR a nakonec přišlo zklamání. Jde o jeden z nejhorších filmů Vetřelčí ságy. Aspoň za mne. Následný Vetřelec: Covenant si reputaci podstatně vylepšil tak, že jsem jej viděl dvakrát.

No a pak se najednou se objeví informace o zcela nové produkci. Navíc časově zasazené do období mezi prvního Vetřelce a druhé Vetřelce. Prý dokonce vycházejícího z odkazu jedničky. Jenže já v kině nebyl na hraný film už roky a přes svůj odpor ke sledování filmů mezi cizími lidmi, jsem se na Romula nechal ukecat. Nutno přiznat, že bez sebemenšího odporu.

Pozor! Text níže obsahuje spoilery!

Vítejte na LV-něco něco

Film Vetřelec: Romulus je skvělý. Aspoň na chvíli. Pro pochopení této myšlenky je třeba Romula rozdělit na tři části. První, seznamující nás s protagonisty a navozující atmosféru. Druhou velmi akční a třetí úplně zbytečnou. Vezmeme to ale popořadě.

Začátek nám trochu připomíná druhý film ságy. Atmosféra nového začátku, typická silueta výrobníku atmosféry, ale taky koloniální planeta plná zmaru trpící pod obřím korporátem Weyland-Yutani. A pak trpícím svitne naděje. Je možné se dostat pryč dříve než po odsloužených hodiných, jen je potřeba ze staré lodě na orbitu šlohnout kryokomory na cestu za vysněným rájem.

Pětice “kamarádů” s polofunkčním androidem nasedne do tahače nákladů, vyletí na orbit a začne vykrádat opuštěnou stanici. Přitom spustí systém a při odpojení chladících tanků omylem rozmrazí kokony s facehuggery.

Do této chvíle je Vetřelec: Romulus takřka luxusní. Odkazy na předchozí vetřelce a jiné filmy jsou prakticky všude. Bootování systému lodi, zbytky nápisu Nostromo, knihy na stole a skleněný ptáček v kantýně jako v prvním Vetřelci, označení lodního počítače je jen vyšší verze HALa z Vesmírné odysey, neonový nápis „BAR“ jako by z oka vypadl tomu na LV-426, objevení se “Ashe”, černé nádoby v labu jako v Prométheovi, všudypřítomné piktogramy, pozdější průlet Ripleyinina Voyageru, hudební linka z prvního Vetřelce táhnoucí se komplet celým filmem a zvuky přístrojů. Nelžu, opravdu jsem si to užíval.

Navíc postav důležitých pro děj je tak akorát. Máte si čas si k nim vytvořit vztah, oblíbit si je a rozdělit si je na ty, se kterými byste šli na pivko a které klidně obětujete pro vyšší dobro. Jenže tady přichází první ALE. Víte jak vetřelec vypadá, takže nechtěně přicházíte o velkou část překvapení. Bojíte se toho, co znáte a víte tak, co přesně bude posádkku na vesmírníé stanici lovit. Takže otázka je jen kdo a kdy padne jako první. Kdo bude mít tu čest porodit úrvního.

Bolestivé porody

No a pak přichází jedno zklamání za druhým. Lehce předvídatelná linka příběhu a odklon z vetřelčího univerza. Třeba vývoj xeno jedince skrze nějaký kokon. Proč? Někdo může namítnout, že jde o genetický vývoj způsobený výzkumem na stanici, ale… prostě proč?

Následně přecházíme prostřednictvím prvních mrtvých ke druhému dějství, kde narazíme na další informace ohledně fyziologie pohybu facehuggerů (myslím, že toto už bylo vysvětleno jindy a lépe) a pak se objevuje i smečka xenomorfů. Je to škoda, dosavadní komorní atmosféra měla co do sebe a stačilo ji jen pořádně podojit. Ale tvůrci si při psaní řekli, že musí být velkolepí a tak hodíme lidi do hnízda. Jako ve dvojce. Ale hnízda/úly vetřelců taky mají svá pravidla. Tak proč je zase ignorujují?

No a třetí část je vyloženě zbytečná. Do této chvíle jsem se nebál, ale objevení se dalšího jedinečného vetřelce asi mělo Romula posunout zpět na linku hrůzy, jenže místo toho jsem dostal něco, co ve mne vzbudilo smích. nezlobte se, ale já se opradu zasmál. A i boj s posledním “novým”, byl celkově podivný. Odkazuje prakticky na prvního Aliena, trochu na Vzkříšení, ale na mne působil díky onomu stvoření spíš vtipně. Vypustit třetí dějství by filmu rozhodně prospělo.

Paradoxy

Ano, už jste asi pochopili, že mne Vetřelec: Romulus vyloženě zklamal. Přitom ten potenciál tam byl a je škoda, že byl takto promarněn. A to nepočítám obrovské množství podivností.

Předně, proč skupinka “dětí” letí krást s tahačem plným karga? Vždyť by bez něj měli menší spotřebu paliva a na cestu do jiné galaxie by je jen zpomaloval (jasně, ale nebyla by tam ta poslední scéna).

Pak jak to, že si Weyland-Yutani nevšimne vlastní opuštěné výzkumné stanice na orbitu jedné ze svých důlních planet? Wayland-Yutani ví o každém “prdnutí” ve vesmíru, ze kterého by mohli vydělat nějaký ten mrzský peníz. A najednou nechá být majetek za miliardy kreditů? Nemyslím si.

Na výzkumné stanici se střídavě na chvíli zapíná umělá gravitace. Může být, na průběh filmu to má fajn vliv. Proč jsou pak ale v laboratoři sklenice a kádinky s tekutinami volně stojící na stolech? To v labině fungovala gravitace pořád? A proč se na stanici používal výtah na lanech? Všude jinde se ve sci-fi žánru požívají magnetické nebo jakékoli jiné. Takové, které nejsou závislé na gravitaci.

A co mi vadí asi nejvíce, je vývojový cyklus Vetřelců. Ano, jde o vymyšlenou věc, ale všichni ji nějak respektují, protože má určitá praviidla. Xeno se vyvíjí určitou dobu, vyklubou se, žerou, svlékají kůži a rostou. V Remulovi se vylíhnou do pár minut a do půl hodinky mají velikost dospělého jedince. Proč?

Proč pak vetřelec ve výtahové šachtě Rain zachrání před smrtí pádem? Proč? Proč nový Ash umí zapnout na dálku ovládaní lodi, ale když je znovu přepnete na manuál, už to neumí vrátit? A další drobnosti. Řeknete si že jde o hlouposti a že to moc prožívám. No možná asi ano.

Konec ságy?

Několikrát jsem podlehl PR a doufal, že Vetřelčí sága dostane svého dokonalého nástupce. Bohužel Vetřelec: Romulus jím není. Zatím obstojně pokračuje v sérii zklamání. Třeba možná kdyby se tvůrci vzdali posledního kousku, posledního aktu s “novým vetřelcem”, stálo by to za to. Takto vznikl podivný slepenec vzdávají hold Prométheovi. Přitom existuje tolik krásných, děsivých a fungujících knižních příběhů s xenomorfem v hlavní roli. Stačí jen natáhnout ruku.

Na závěr musím ocenit minimálně způsob tvorby filmu, kdy bylo použito místo CGI velké množství animatronických loutek a kulisy byly skutečné. A Andyho věta „Get away from her, you bitch.„, kterou použila Ripley na matku při ochraně Newt.

• Hodnocení: 4 půlky androidů z 10
• Název: Vetřelec: Romulus
• Režie: Fede Ávarez
• Scénář: Fede Ávarez, Rodo Sayagues
• Původ: USA
• Vydání: 15. srpna 2024
• Délka: 118 min

#Alien #film #horor