Džundži Itó: Sóičiho záštiplná prokletí

Sóiči si do pusy rád strká hřebíky a k tomu na lidi uvaluje různá šílená prokletí. Takového bratra nebo spolužáka byste fakt nechtěli. Jenže ona ta prokletí Sóičimu ne vždycky vyjdou tak, jak si je naplánuje.

Spratek jeden!

Sóičiho záštiplná prokletí jsou sedmým sešitem (vlastně náležitě tlustou bichlí) Džundžiho Itóa, vydaných v češtině. Tentokrát jde o podobný koncept, jakým je třeba skvělá Tomie. Tedy několik různých příběhů, pojících dohromady jeden spojovací článek. U Tomie to byla logicky krásná Tomie, zde je to nevychovaný hajzlík Sóiči.

Sóiči je nejmladším dítětem rodiny Cúdžiových. Už na první pohled se od ostatních, úplně průměrných rodinných příslušníků, odlišuje. Kromě drzého pohledu má v puse pořád nějaké železné hřebíky. Prý protože je chudokrevný, ale…

Je to prostě sebestředný hajzl, na kterého je rodina krátká. Sóiči se vždy snaží vytřískat ze všech maximum a nehledí na prostředky. Takže krom nátlaku, vydírání a zhnusení, neváhá použít třeba i okultní vědy. Ale s tajemnými silami není radno si zahrávat.

Devítipalcáky!

Sóičiho záštiplná prokletí obsahují 9 povídek (jednu rozdělenou na dvě části). De facto je můžete číst na přeskáčku, ale určité prvky je propojují i časově. Třeba opakovaný příjezd vzdálených příbuzných k rodině Cúdžiových nebo průběh školního roku.

Někomu se může zdát, že jsou povídky málo děsivé, že je to „nejslabší“ Džundži Itó, jaký doposud v češtině vyšel, ale Sóidži je prostě jen jiný.

Zahrává si s okultismem a občas mu to i vyjde. Nebo třeba ne a tak často nevíte, jestli čtete hororové příběhy nebo pozorujete podivné příhody ještě podivnějšího 11-letého kluka. Za mne funguje obojí. Prostě od samého začátku až do konce nevíte, na čem jste.

Hned první Prima letní prázdniny jsou toho krásným příkladem. Fungují skutečně slaměné panenky nebo se to všem jen zdá? Kvalita příběhů zůstává konzistetní, někdy se i pousmějete, když Sóičimu něco nevyjde nebo když se ukáže jeho obyčejná lidská stránka. Pro mne jsou asi nejlepší poslední Řeči, protože jsou velice lidské a zároveň vás pořád něco mrazí v zátylku.

Velký formát malému Sóičimu svědčí

Se Soičim jste se v češtině mohli setkat již třeba na Netflixu, kde je mu věnována jedna epizoda v seriálu Junji Ito Maniac: Japanese Tales of Macabre. 4. díl seriálu obsahuje dva příběhy Four x Four Walls a The Sandman’s Lair. První jmenovanou najdete i v knize Sóičiho záštiplná prokletí a je jednou z těch, které fakt nechcete nikdy prožít na vlastní kůži.

Sóičiho záštiplná prokletí vychází ve větším formátu 145x215m, tak jako všechny Itóovky, což knize velmi sluší. A stejně tak poznáte na první pohled neopakovatelný styl kresby. To, co má děsit, vyvolává od první chvíle nepříjemný pocit a třídní krásku charakterizují nádherné oči. Prostě Itó, jak jej máme rádi ve velmi povedeném překladu.

• Hodnocení: 9 hřebíků z 10
• Název: Sóičiho záštiplná prokletí
• Autor: Džundži Itó (Junji Ito)
• Vydavatel: Crew
• Vydáno: originál 1997, česky 2025
• Vazba: brožovaná
• Počet stran: 416

#SóičihoZáštiplnáProkletí #DžundžiItó #JunjiIto #Crew #manga #horor