František Kotleta, Kristýna Sněgoňová: Atomové šelmy: Aréna

Ivan JeziorekÚno 28, 2026

Mám v ruce pokračování Atomových šelem dua Kotleta-Sněgoňová a podle slov autorů nás čeká zběsilá jízda. A nelhali, Aréna je místem naděje, zmaru, obchodu a zábavy. Ale hlavně to nepřehnat.

Hledá se plechovka!

V prvním díle postapu ságy Atomové šelmy jsme opustili Leona, pardon Keksíka, a Kris v nepříjemné situaci. Přijetí od velekněžky nebylo asi tak vřelé, jak oba přeživší ze Základny čekali. Vypadá to bevýchodně, i když Leon je stále beznadějně optimistický. Skoro byste mu za to místy chtěli jednu natáhnout.

Takže oba končí v poutech a protože všemi hledaná nádoba ukrývající tajemství je na známém místě, vydává se ozbrojená výprava s velekněžkou a dvojicí vězňů směr Aréna.

Nás šeká 300 stránková našlapaná jízda, kterou jsem zvládla za večer a půl a jedno čekání v sesterně na doktora. Písmenka lemtáte rychleji než Lobo své snídaňové šestipívo a po otočení na poslední stránku vám zůstane… co vlastně? Nehorázný postapokalyptický absťák.

A dál už čtěte jen ti, kteří se nebojíte spoilerů.

Jen odhaduju

Já teď budu pokračovat trochu netradičně a seznámím vás s tím, jakou jsem měl o Aréně představu před rozečtením.

Leon se s Kris dostanou u velekněžky do potíží. Buď utečou rovnou bez výbavy nebo je zavřou a bude je čekat soud. Naštěstí se jim podaří zdrhnout a protože někdo mluvil o místě zvaném Aréna, vydají se přímo tam. Cestou zjistí, že se Fajgl skutečně přesunul s plechovkou do Arény a tak se mu ji pokusí vzít.

Do města kde je aréna se připletou do potíží, protože je hledá církev/kultisté (?), ale narazí na spojence. Někoho antisystémového, kdo je dostatečně silný a vytáhne je z bryndy. Stejně ale nakonec skončí v aréně, kde jsou nuceni bojovat s aťákem (je to přece postapo).

Naštěstí ale vyhrajou a místní boss si je vezme na kobereček. A tady se to pos*re.

Známí neznámí

Vy, kdo jste už Arénu Atomových šelem četli víte, že jsem se hodně mýlil. Třeba že Aréna je název onoho města. Že do ní budou Kris a Keksík cestovat v poutech a že zázračně přežijí přepadení ozbrojené skupiny.

Že do souboje pro pobavení bohatých v Aréně nenastoupí oni, ale jejich záhadný antisystémový spojenec (a světe div se, porve se aťákem). A že místní boss si je nevezme na kobereček po zápase, ale před ním…

A přeci jen nás na konci čeká jedno šíleně příjemné překvápko!

Ale!

Aréna je skvělá. Neskutečně velmi dobře se čte, jenže ono postapo Brno se přes veškeré ujišťování K/S nekoná. Možná se budu opakovat, ale přijde mi, že je humor a drsnost SPADu je naředěn opravdovostí Měst v oblacích a že Bezčasí zjemnilo Lovce.

Vím, že toto už není čistý Kotleta a také to není sněhobílá Sněgoňová. Možná mi vadí ten hexalogický formát. Možná by mne stejný příběh stlačený do trilogie bavil víc a já neměl po dočtení tak silný pocit literární vaty.

A to mne ani Kmotrova obsese neuspokojila, ač jsem rodák z Ostravy. Takže stále doufám v něco horšího.