Magdalena: Roztříštění

Ivan JeziorekBře 7, 2026

Tři sourozenci, takřka nepřítomný otec a jedna úplně „dokonalá“ matka. Na první pohled si řeknete, že to s trochou snahy jde přetrpět jakékoli rodinné vztahy, ale některá rozhodnutí vás prostě poznamenají natrvalo. A tohle byste rozhodně nechtěli zažít na vlastní kůži, přesto vítejte v Roztříštění.

Ségry a brácha

Matka je po pokusu o sebevraždu přesunuta z domova na psychiatrickou léčebnu. Většina lidí by se dál starala, navštěvovala svou příbuznou v ústavu a pokoušela se jí pomoci. Ale to byste museli znát paní Málkovou.

Dcery se jí sice povedly, ale ona to viděla jinak. Až vysněný chlapeček byl tím „pravým“ potomkem a tak se upnula hlavně na něj. Vždyť Leošek byl skvělý už od narození. Byl to prostě chlapeček a Jindřiška s Radanou spíše takové problémové šmudly. Holky.

Otec?

A táta? Ten se raději doma moc nezdržoval. Ne že by se mu doma nelíbilo, ale nechtěl řešit problémy mezi matkou a dcerami. A hlavně svou ženu. Pláč holek raději ignoroval, aby měl klid. Takže jak se říká „všude dobře, tak proč se vracet domů“. Navíc když může být jinde ještě lépe.

Takže holky musely všechno řešit samy a za Leoše zase všechno řešila máma. Doslova všechno. A když náhodou holky udělaly něco špatně, nebo měly třeba hlad, byla to spíše jejich chyba.

Jenže když vyrůstáte v takhle příjemné domácnosti, taháte si nějaké ty kostlivce s sebou až do dospělosti.

Matka!

Magdaléna napsala knihu, ze které je vám za prvé docela dost těžko a za druhé máte nepříjemný pocit její osobní zkušenosti. Nebo někoho blízkého. Roztříštění sledujeme z pohledu několika osob. Sester Jindřišky a Radany, jejich bratra Leoše a také povedeného otce Miroslava. Občas do děje zasáhne také přítelkyně Jindry a pokusí se vnést do vyprávění trochu optimizmu.

Díky matce není vlastně ani jeden z rodinných příslušníků v pořádku. V reálu máte u týraných dětí naději, že se z toho v pubertě dostanou a žijí pak plnohodnotný život. Magdalena, která knihu vydala pod pseudonymem a přála si být utajena, popisuje rodinné „štěstí“ s nepříjemnou syrovostí. Každý z aktérů to vnímá jinak a každý si do života odnáší jiné problémy.

Ale všichni už žijí tak nějak v pohodě. Někdo má rodinu (ne ideální), někdo pohodovou práci a kamarádky (ale ne skutečný vztah) a někdo skvělou přítelkyni (a hlavu plnou problémů). Jenže ta rovnováha je velmi křehká a stačí jeden impulz, jedna věta, jedna otázka a vše se hroutí. Doslova.

Rovnou říkám, že konec tak nějak očekáváte, protože ta gradace je šílená a má jen jedno řešení. Asi tušíte jaké je a že si jeho důsledky uvědomují všichni ostatní, jen ne ten, kdo nese největší zodpovědnost.

PS: Děkuji moc Magdaleně za podpis knihy a Martinu Štefkovi za vydání.