František Kotleta, Kristýna Sněgoňová: Atomové šelmy: Hřbitov

Ivan JeziorekČvn 28, 2026

V nové knize série Atomové šelmy se sídlo velekněžek Církve Jaderné bohyně logicky jmenuje Hřbitov. Protože kdo by nechtěl žít na místě s takovým jménem. Jenomže to, co je na Hřbitově vidět na první pohled, ještě zdaleka není to nejhorší!

Prozření

Tak už jsem to konečně pochopil. Já nečtu Kotletu jako „toho Kotletu“, ale duo K&S. Tak prosté to je milý Watsone! Tady prostě nebudou kopy přisprostlého humoru, tuny mrdaček a střeva lítající z jedné místnosti až do druhé v úplně jiném městě (Mno, i když zrovna to poslední…) Tady se to prostě ponese na zatraceně seriózní vlně!

Tímto se omlouvám ženskému ansámblu ze spisovatelské dvojice stojící za sérií Atomové šelmy, protože ještě u Legie byla linie mezi Kotletou a Sněgoňovou zatraceně tenká a přikloněná spíš na stranu Hustého nářezu. Ale Šelmy nejsou ano Kotleta a ani ikonický SPAD.

A ono je to vlastně dobře, jen mi to trvalo trochu déle pochopit. Je konec těm bezesným nocím, hodinám prosezeným s hlavou v dlaních a jízdami mezi Prahou a Ostravou s myšlenkami utíkajícími do pustiny, nad kterou visí obrovské PROČ? Proč ta absence zvrácenosti? Proč se vezeme na té vlně „serióznosti“?

No protože Keksík už není kluk. Keksík je muž a musíme mu od teď říkat Leon!

Chvalme Keksíka

Keksíka hned v úvodu nacházíme v ne příliš záviděníhodné situaci. A musím říct, že do konce knihy se to moc nezmění. I když několikrát je naděje, že světlo na konci tunelu bude zářit v duhových barvách.

Asi nejvtipnější, takovým tím pesimistickým způsobem, je přelévání významu Leona na celou situaci. Jednou je tím posledním, o kterého osud stojí, jindy je tou nejdůležitější osobou. Důležitější, než vůle Jaderné bohyně. Ale nebyla by to Sněgoňová a Kotleta, aby se to celé nezvrtlo.

Leon dospěl, prošel bludištěm a vrátil se na Hřbitov silnější. Skoro jako nějaký Moravec. Ale svět stojí pořád za hovno, jen je za tím hovnem obrovská kupa plánovaných sraček a tak se trošku nepřestáváte divit, kdo za tím vším vlastně stojí. A kdo si přeje do ničeho zas tak moc nevrtat, protože ona moc je silně opojná devíza.

Kde už jsem to viděl…

Někde jsem přes týden četl, že jedni recenzenti kladně ohodnotili výběr hlavních hrdinů, jejich věk a tak podobně. Za mne je zrovna toto téma dost sporné. Pamatuji si na debatu před mnoha desetiletími, když nás ještě nazývali „geeky“ a „nerdy“ a bylo to myšleno dost hanlivě.

Kamarád byl tehdy dost rozčarovaný z každé nové fantasy ságy (Williams a ostatní) právě z důvodu generických hrdinům. Třeba že ten hlavní je na začátku vždy náctiletý, vždy nikoho nemá, ale stará se o něj velitel stráže nebo nad ním drží ochrannou ruku správce hradu. A tak nějak se stane, že na konci dospěje a zachrání zemi.

Tak jen doufám, že Keksík, pardon teď již je Leon, není ze stejného těsta. Jak by jistě řekla jejich kuchařka.

PS: A na ta střeva a mrdačku nakonec stejně došlo. A díky za ten Fallout vs Bioshock pocit.