Hakuri: Pokoj v barvách štěstí, svazky 1 – 8

Ivan JeziorekČvn 7, 2024

Čekal jsem jednoaktovka, čekal jsem romanťárnu, čekal jsem variaci na téma Stockholmský syndrom. Čekal jsem cokoli standardního, ale v balíčku bylo ukryto něco úplně jiného. Naštěstí.

Nedělejte ukvapené závěry

Komorní příběh začíná takřka nudně. Únosce jedná sobecky, ale unesená si paradoxně polepší a doufá, že se časem dostaví i ono pověstné štěstí. O moc víc toho v tuto chvíli o příběhu mangy Pokoj v barvách štěstí nemusíme říkat. Respektive, popsat by se daly celé archy, ale byla by to škoda. Protože na celém příběhu je nejzajímavější to pomalé odhalování životních zkušeností hlavních postav.

Rozhodně se nebudete chtít od prvního svazku odtrhnout a jen doufáte, že zápletka nezapadne do šílených absurdit.

Zároveň jsem měl skutečně trochu strach, že bude celý příběh mangy zaměřený pouze na dvojici hlavních aktérů. Což mi přišlo na tak dlouhou sérii málo (manga v českém překladu vychází v rozšířené verzi 9 svazků). Většinou se pak totiž stále vrací stejná myšlenka nebo jde o nudné zaobírání se stejným tématem.

Zde ale naštěstí umí Haruki zapracovat do děje další faktory. Tím prvním je falešný únosce, kterého možná unesená zná, a pak holka, která se náhodou potká s únoscem v civilním životě a zamiluje se do něj. Ale nezůstane jen u nich.

Objevují se průběžně nové zajímavé postavy a hlavně pomalu odtajňujeme po kouscích minulost dívky X. Takto je v manze Pokoj v barvách štěstí nazvaná unesená. Navíc mi dlouhou dobu nebyl ani jeden z hrdinů sympatický. Ale z postupných vzpomínek čím dál tím více chápete, proč spolu únosce a unesená zůstávají. I když to vlastně ani jeden z nich původně neměl v plánu. Jejich osobní život totiž do té doby stál za houby.

Postupné rozšíření záběru i na rodiče unesené a najmutí soukromého detektiva, přináší vítaný svěží vítr. Navíc se s každým novým svazkem přelévají sympatie z jedné postavy na druhou, pak na další a další. Důvody jsou různé, třeba taky proto, že takoví rodiče jako má X (časem pojmenovaná Sači), by měli být posíláni do vězení automaticky.

Důvěra je základ

Když už máte pocit, že vás nic nepřekvapí, seznámí únosce svou „oběť“ s důvody jejího únosu. Konečně zjišťujeme, proč se zachoval tak jak se zachoval a proč dívku (X/Sači) unesl. Pravda není úplně překvapivá, ale trošku vám to překope pocity jednajících a taky s vašim přístupem k postavám.

Vetší prostor ale dostávají i nově příchozí. Soukromý detektiv se svým kolegou také trochu zamíchá s rozdanými kartami, takže jsem ocenil vývoj příběhu, který se neubírá cestou standardních scénářů. Přitom je vše tak krásně normální a oba aktéry najednou chápete.

Dvojice se chová přesně tak, jak se chová. Přirozeně. Je to tak obyčejné, až se divím, že jsem hledal zbytečné komplikace. Ale…

Soukromé očko se časem dopátrá na stopu únosci a unesené a postavy se díky tomu dostávají ze své komfortní zóny. Vrátit se nechtějí, vlastně nemůžou, protože původní život nebyl ani za mák spořádaný a růžová budoucnost je nečeká. A detektivům na celém případu něco nesedí, takže najednou není jejich cílem únosce zavřít do vězení a dívku vrátit rodině.

Nechat žít?

Asi jsem se nikdy nesetkal s člověkem, který byl dlouhodobě týraný. Myslím si, že to může tvrdit většina z nás, takže můžeme mluvit o štěstí, že nás toto složité téma minulo. Zároveň ale věřím, že nejsou u týraných fyzické jizvy tak hrozné, jako ty psychické.

A manga Pokoj v barvách štěstí krásně a doslova vykresluje/pojmenovává problémy, kterým takové osoby musí čelit v budoucnu. A také, co to znamená pro jejich okolí. Obrnit se obrovskou trpělivostí.

Pokoj v barvách štěstí je pro mne neskutečným překvapením. Občas veselých, častěji smutným, v celkovém obrazu vlastně ještě depresivnějším, ale rozhodně kvalitně zpracovaným.

Takže… ano, Pokoj v barvách štěstí je moc fajn. Tak fajn, že skoro uvažuji nad skouknutím hrané verze.