Tipy a rady pro cestování v Japonsku
Tento článek si neklade za úkol někoho mentorovat. Nechtěl jsem ani vytvořit kompletního průvodce, jen jsme níže sepsali všechny informace, které nám s manželkou přišly důležité. Pokud proto na svých cestách narazíte na jiné nebo další zkušenosti, bude to jen dobře. Osobní zkušenost s řešením problémů je k nezaplacení.
Cestování
Určitě si ještě v České republice pořiďte JR Pass na vlaky. Má sice omezení pouze na vlaky s označením JR, ale určitě se vyplatí, pokud máte v plánu větší cestování. Cena se vůči roku 2023 zvedla na dvojnásobek a za 14 denní jízdenku dáte 498€. Objednat jej lze přes internet a po zaplacení ho máte do 3 dnů doma. Jeho doba trvání je spuštěna až aktivací v Japonsku, ale platnost “licence” jsou 3 měsíce. Je zbytečné jej tak objednávat moc dopředu.
Ne všechny vlaky jsou pak zdarma a na některé si musíte zařídit místenku. Šinkanseny a ostatní rychlovlaky mají prvních několik vagonů bez nutnosti mít místenky (3 – 5 vagonů), ale expresy (třeba ten z Narity) místenky vyžadují. S JR Passem na JR spojích na ně máte nárok zdarma.
Pokud budete cestovat do méně exponovaných míst, zjistěte si určitě dopředu jakou společností pojedete a případně si kupte lístky dopředu. Zajistíte si tím v přeplněných spojích často i místenky. Ve vlaku sice lze dokoupit lístky, ale ne vždy lze platit kartou, spíše ne, a jízdné není nejlevnější. Nebo si pořiďte nějakou z předplacených karet (Suica) nebo aplikaci.
Nebojte se jízdenkových automatů. Po přepnutí do angličtiny není tak velký problém se zorientovat a při druhém použití už s přehledem kupujete jízdenky nebo bookujete sedadla v JR expresech. Pozor, jízdenky na metro nejde v Kjótu a Tokiu platit kartou. Mějte s sebou hotovost.
Málokdo z personálu na dráze a v metru umí anglicky. Jsou ale vždy ochotni pomoci. Naučte se pár základních slov a hlavně řekněte jméno místa kam chcete jet. Zbytek si pak vždycky nějak porozumíte.
Lístky na lokálních drahách vždy po skončení jízdy odevzdáváte. Buď přímo personálu nebo při průchodu výstupní automatickou branou do otvoru tomu určenému.
Autobusy jsou pak kapitolou samou pro sebe. Platí se vždy u řidiče, ale dvojím způsobem, buď za nastoupení nebo za jízdu. V prvním případě je cena pevná ať jedete jednu stanici nebo celou linku. Ve druhém případě si při vstupu vezmete u dveří lístek s číslem. Nad řidičem je pak monitor s těmito čísly a pod nimi aktuální cena, pokud byste se rozhodli vystoupit. Logicky pak s jízdou cena stoupá.
Při placení mějte drobné nebo aspoň 1000¥. Tuto bankovku lze u řidiče v automatu rozměnit, větší už ale nerozměníte.
Na první pohled je to složité, ale nenechte se od cestování autobusy odradit. Většinou jsme měli štěstí na výborné chlapíky za volantem nebo ochotné důchodce s radou.
Nebojte se nádraží, i když jsou vícepatrová. Pokud víte odkud a kam jedete, jsou všude mraky ukazatelů a šipek. Se zorientováním se a nalezením vhodného spoje vám pomůžou Google mapy. Osobně jsem ale používal aplikaci JapanTravel. Ani nepotřebujete znát jména stanic, přesně vám vypíše možnosti (pouze 3 + taxi), cenu, zda se jedná o JR dráhu a ze kterého nástupiště pojedete.
České mapy.cz, jak online tak offline verze, mne zklamaly. Vyhledávání vázlo nebo vůbec cíle nenacházelo. Přitom na Islandu fungovaly 100x lépe než Google mapy.
Vlaky jezdí na čas. Opravdu!
Nakupování
Nejeli jsme za nákupy, takže v tom směru neporadím a s jedinou věcí, kterou jsme koupili jakože “tax free”, jsme měli na letišti velké problémy.
Jídlo berte v konbini. Jedná se o něco jako večerky, ale koupíte zde od základních potravin přes hotové jídlo, drogerii, časopisy, nabíječky, prakticky vše. Jídlo je zde i čerstvé nebo vám jej ohřejí a k večeru jej zlevňují. A mají zde i všechny odpadkové koše (o tom více později).
Pozor na velikosti oblečení. Japonci jsou všeobecně drobní a Japonky útlé. Takže velikost, kterou doma v ČR bezproblémů oblečete, tady nemusíte. A naše XL zde odpovídá velikosti LL. Všude jsou ale velmi ochotní (čti “chtějí prodat”) a tak vám se vším pomohou.
Restaurace
Ke stolu vás vždy uvedou. Vyčkejte proto v klidu na obsluhu.
“Mluvte” rukama nohama, ukazujte, smějte se a nedělejte si s ničím vrásky, vždycky vás obslouží. Ani vy nemusíte rozumět obsluze a ani obsluha vám.
Prioritně jsme navštěvovali restaurace s dotykovými panely. Buď si rovnou u vchodu vyberete, co chcete, a zaplatíte, nebo sednete ke stolu s tabletem a opět si vyberete podle obrázků. Menu většinou šlo přepnout do angličtiny.
Ale navštívili jsme i klasický podnik na tržišti, kde se ještě kouří u stolu a taky jsme se najedli úplně v klidu. Jen jsme udělali pár drobných přehmatů a místo kuřecích řízků si objednali smažené kuřecí klouby.
Zkuste ale určitě všechno, co se dá. I na ulicích. Třeba takový nakládaný osmažený kořen lotosu obalený v sezamu je luxusní dobrůtka!
Kvalitní a chutné restaurace poznáte podle fronty strávníků před dveřmi. Japonci si rádi počkají.
Podniky mohou mít dvojí otvírací dobu. V době obědu, třeba od 11 do 14, a pak až do 17 hodiny do noci.
Placení a peníze
V restauracích se nedává spropitné.
V chrámech neberou, až na minimální výjimky, platební karty.
V konbini lze platit kartou, hotově, ale taky u automatu (ten zvuk pokladen mi bude vážně chybět).
Dvoutisícová bankovka je často problém, o vyšších hodnotách ani nemluvím. Velké bankovky jsme rozměňovali právě v konbini při placení v automatech.
Bankomaty jsou v konbini.
Dětské vstupné je pro věk 6-12 let. Někdy jsou slevy až do 15 let věku, ale je nutné předložit studentský průkaz.
Používejte Google překladač. Měli jsme s sebou i překladač od společnosti Vasco, ale ten měl často problémy, hlavně s psaným textem a mluveným slovem.
Telefonování
Zkusili jsme dvě možnosti. Pomocí aplikace AloSim si koupili e-simku s daty. To nebyl problém, data fungovala, ale k nim mělo být zdarma i telefonní číslo. To se vygeneruje přes další aplikaci a bohužel se nám to nepovedlo rozchodit úplně správě.
Následně jsem si koupil klasickou e-simku v obchodě a vše již fungovalo jak mělo. Jen si dávejte pozor, jakou kombinaci kupujete. Délku platnosti simky, množství dat, hovorů a většina nemá předplacené sms.
Odpadky
Japonci třídí odpad, ale trochu jiným způsobem, než jak jsme zvyklí. Primárně oddělují plastové lahve a plechovky od pití. Odpadkové koše na tyto suroviny najdete skoro u každého nápojového automatu. Pozor, PETky nemačkejte, nevejdou se pak do otvorů v koších a nic do nich nedávejte.
Dále najdete odpadkové koše na spalitelný odpad a na zbytek. Občas narazíte i na koše speciálně na noviny a tiskoviny.
Všech košů je ale naprostý nedostatek (důvod je podobný jako v Anglii) a jistě je najdete pouze na nádraží a v konbini. Svůj odpad si proto nose s sebou domů. Nebo si cestou skočte koupit něco do konbini a pak zde můžete své odpadky zanechat.
A dávejte si pozor na zbytky nápojů nebo led z pití. Ty se také vyhazují samostatně nebo musíte přímo požádat obsluhu v konbini, restauraci atd. o jejich likvidaci.
Závěrem
Zkuste onseny, je jich na každém kroku hodně. V převážné většině případů jsou ale rozděleny podle pohlaví. Často na sebe dostanete jukatu, ale vždy se pak koupete nazí.
Nehlučte ve vlacích, metru a autobusech. Ve spojích neseďte na zemi a batohy sundávejte ze zad. Nebo si je dejte dopředu na břicho.
Nesnažte se být za každou cenu “Japoncem” a nenechávejte se od místních Číňanů navlékat do kimon. Častokrát vás obléknou špatně a taky byste asi neradi viděli u nás cizince v krojích.
Nefoťte místní v tradičním oblečení. Nejsou tam pro vás, ale vyšli si prostě ven hezky oblečeni.
Navštvivte podzemní města pod nádražími a místní trhy.
Nevozte do Japonska pláštěnky nebo deštníky. Najdete je u hotelů zdarma nebo v každém obchodě, když začne pršet, za cenu asi 600¥. Ale třeba i za 100¥.
Zdravte a děkujte. I za drobnosti. Vás za to neubude a místní to potěší.
Related Posts
花冷え。 vs coldrain
Island po třetí a naposledy(?)
Předem chci poděkovat Ivanovi za jeho rady (měli jsme docela dlouho konverzaci ohledně cestování do Japonska) a samozřejmě tenhle specifický článek na blogu a chtěl bych přidat pár vět z vlastní zkušenosti.
Osaka hlavní nádraží je veliký problém. Když se potřebujete dostat někam – najít příslušné spojení je docela v pořádku, ale z nějakého důvodu jsem já a moje partnerka nebyly schopni najít ten správný východ jež vedl k nejkratší cestě do našeho hotelu. Nu což, alespoň jsme si obohatili náš večerní průzkum města, ale na druhou stranu, pokud máte v nohou dvacet kilometrů, to poslední co chcete je další courání.
Tokyo a Osaka mají dost rozsáhlé podzemí, ve kterém se dá najít skoro všechno. Je skoro vždy narvané jako MHD ve špičce a opět je problém něco najít dvakrát po sobě. Nic proti ničemu – s výjimkou nutnou pro cestování, do oněch podzemních prostor nemusíte vstupovat, ale každopádně jde o zážitek, takže doporučuji to alespoň zkusit.
Akihabara – dost ikonické místo a já jako hráč jsem si říkal, že si něco odnesu, ale nakonec z toho sešlo, protože drtivá většina vystavovaného zboží se týkala anime (což mě poněkud míjí) a herní sweg je pochopitelně v japonštině, takže kromě vystavování na poličce – pro mě dost nepraktický. Byla tu možnost se prohrabávat v nové i staré elektronice, což bych s radostí udělal a pravděpodobně si i něco koupil, ale z nějakého důvodu moje přítelkyni nebylo moc po chuti čekat několik hodin a sledovat jak s nadšeným jucháním přebíhám z jednoho obchodu do druhého. Záhada. Poučením pak je, že na některé tématické dovolené je lepší jet s někým kdo má buď shodné zájmy, nebo rovnou radši sám 😀
Kamurocho/Kabukichō – každý kdo hrál hru ze série Yakuza (Ryu Ga Gotoku) by si měl urvat trochu času a navštívit tenhle koutek Tokya. Samozřejmě nejde o 1:1 převedení, ale mnohé landmarky jsou shodné a celkový layout a vibe rozhodně ukazují, že autoři si dali hodně práce s převedením. Samozřejmě mínus nekonečné náhodně generované souboje s „The Menacing Thug“ nebo „The Street Punk/Yakuza/atd“.
Cestování – měli jsme skoro dva týdny v Japonsku (6 dní Osaka a 6 dní Tokyo) a bohatě jsme si vystačili s lokálním transportem metrem nebo autobusem, takže jsme si nemuseli kupovat JR kartu, případně lístky do specifické lokace. Po přistání je důležité si vybrat peníze z automatu a za hotovost si koupit jakousi lokální verzi Oister karty, nebo Lítačky. V Tokyu to je Suica a v Osace ICoca – není se třeba obávat, obě karty fungují v obou městech a netřeba je měnit. Shinkanzen je naprosto skvělá záležitost – za dvě hodiny se dostanete z Osaky do Tokya a ano, je to dražší než normální vlak, ale v normálním vlaku to trvá celý den. Takže je to o prioritách. Plus – Shinkanzen je cool.
Hotovost – jak už Ivan psal výše – v Japonsku je hotovost stále king a je jen na vás jak se na to díváte. Já žiji už dlouho v UK a hotovost skoro nepoužívám, takže to pro mě byl tak trochu kulturní šok, ale zase takový problém to není… tedy pokud se vám nenahromadí tuna mincí v peněžence samozřejmě. Ale jak se říká „when in Rome – do as Romans do“. Lidi za pultem se na vás nebudou zlobit a netrpělivě vás hnát, když si nebudete jisti, která mince za co, protože jste „prostě hloupí turisti a nevíte jak správně platit“ 🙂 Jenom dělejte neustále úklony, usmívejte se a říkejte „sunimase“ a jste v pořádku.
Sakury – úplně neplánovaně jsme měli štěstí a dovolená nám padla zrovna na období, kdy v Japonsku kvetou třešně (tedy skoro – v Osace teprve začínaly). Mě sice tyhle věci moc neberou, ale musím uznat, že to dělá docela dost dojem a přítelkyně byla doslova nadšená. Docela problém při plánování dovolené k této příležitosti je, že jde o přírodní fenomén, jež hodně spoléhá na příhodné klimatické podmínky. Takže ano, třešně kvetou, ale může přijít mrazík a všechno opadá, nebo týden předem je horká vlna a stromy vykvetou před vaším příletem. Ve zkratce – je to o pravděpodobnosti a nic není garantované, takže pokud tohle je váš hlavní důvod v daný čas letět do Jap. mějte na paměti, že se to vůbec nemusí vydařit a mějte nějaký náhradní program – Japonsko je veliké dost a tak by to neměl být problém něco vymyslet.
Rozhledny – Tokyo (a většina velikých měst) má hned dvě hlavní rozhledny. Tokyo Tower a Skytree. Skytree je z nich modernější a samozřejmě vyšší, takže jsme byly na téhle. Za vstup se platí a je dobrý nápad si zaplatit den, ale spíše dva dopředu a na určitou hodinu a pak přijít nejméně hodinu předem. Pokud platíte předem je to o něco levnější a hlavně – vzhledem k limitovanému počtu míst ve vyšším (450 metrů oproti 350 v nižším) patře věže máte slušnější šancí zakoupit lístky a užít si výhled na Tokyo během západu slunce, což je opravdu spektakulární. Ve věži můžete pak zůstat jak dlouho chcete. Je ale velmi důležité přijít dejme tomu půl hodiny předem než je váš vstupní slot. My jsme měli vstup od 17:30 s tím, že západ slunce je v 18:05, ale kvůli neskutečné frontě jsme se dostali k výtahu až okolo 18:15, takže jsme minuli samotný západ. Výhled byl ale vynikající a sledovat jak se Tokyo noří do tmy a pouliční světla a noční život nabírá obrátky jako v Blade Runerovi je dechberoucí.
Jídlo – Ivan už psal o večerkách a já bych jen dodal, že sice jsou na každém rohu a dá se z nich vyžít, plus prodávají věci, které byste asi v obchodech podobného druhu nečekali, ale přeci jenom je lepší si najít větší obchody, už jenom kvůli pestrosti výběru. Bohužel na první pohled je docela těžké je najít a my jsme o ně vcelku náhodou zakopávali právě v podzemních komplexech… a pak je měli problém opětovně najít. Tohle je trochu problém.
Internet – na skoro každém rohu je nějaká možnost se připojit na wi-finu, takže i v případě že si nekoupíte simku, nebo se něco pokazí, stále tu je možnost se nějak připojit. Já si koupil na radu eSIMku a polovinu dovolené jsem se snažil přijít na to, jak ji zprovoznit (rada zní – pořádně si přečíst manuál, protože pro android telefon tu je jeden extra krok oproti apple), ale pak to fungovalo jak mělo. Na druhou stranu přítelkyně si na letišti koupila mobilní wi-fi, což má své výhody i nevýhody (jako například možnost mít zařízení připojených kolik chcete najednou, na druhou stranu baterie vydrží jen asi 10 hodin, takže je dobré životnost augmentovat powerbankou) ale cena je asi tak třikrát dražší než eSIM (platila něco přes 60 liber).
A to by asi tak bylo vše. Japonsko navštívit doporučuji – jaro a podzim je asi nejlepší. Ještě jednou díky Ivanovi za pomoc.
Díky moc za aktuální postřehy! Jsem rád, že se vám rady hodily a podle fotek to vypadá, že jste si to užili.
Tím, že jsem cestovali přes půlku Japonska se nám ten JR Pass vyplatil, ale chápu že pro vás byl zbytečný.
S e-simkou jsem taky chvíli zápasil a postup na aktivaci nechápal. Ale nakonec se mi to podařilo rozchodit a bylo to jednodušší. O mobilní wi-fi jsme taky uvažovali, ale má učitelka japonštiny nás varovala ohledně neustálého dobíjení, tak jsme ji nakonec neřešili.
Akihabara byla zlo i směsice zvláštních pocitů. Manželka ji nemusela a my jsme s dcerou předpokládali, že tam utratíme kupu peněz. Jenže nás figurky neberou a dobrý merch zase nebyl k těm sériím, které máme rádi. Takže lapší věci jsme nakoupili v Osace a v nákupním centru v Asakuse. Na prohlídku Akihabary jsme pak chodili jen s dcerou právě proto, že se tam žena nudila 😉