Martin Štefko: Nikdy se nepřestala usmívat (2025)

Ivan JeziorekSrp 8, 2025

Myslel jsem si, že se s Alexandrou již nikdy nesetkám. Ale osud tomu chtěl jinak a já se tak můžu opět cítit nesvůj z toho co provedla. Provedla?

3x vstoupíš do stejné řeky

Nikdy se nepřestala usmívat. Alexandra se prostě nikdy nepřestala usmívat. Nikdy a to není normální. Nikdy se nepřestala usmívat, když jsem se s ní setkal poprvé, což bylo před 2 roky (recenze je napsaná později). A nepřestala se usmívat ani při druhém letmé návštěvě ve vzpomínkách doktora Roberta Jenkinse ve Fotografovi. A ani třetí setkání nebylo jiné.

Ale Alexandru nejde nemít rád. Ta letošní je navíc krásná. Ne jako nějaká top modelka, ale tak nějak přirozeně (obálka se neskutečně povedla!). Přitom se v její přítomnosti necítíte úplně dobře. Proč? Asi to bude tím úsměvem a stoickým klidem.

Díky!

„Třetí“ Alexandra je unikát ze všech stran. Je vymazlená ve všech směrech, krásně se drží a čte. A na kráse ji neubírá ani věk deseti let. Dokonce zraje, možná dozrává. Málokterou knihu čtu více než jednou. Něco si poslechnu znovu jako audio, ale přečíst jsem zvládl vícekrát snad jen P.K.Dicka a Chinu Miévilla. A teď Alexandru.

Letošní Nikdy se nepřestala usmívat není jiná, přesto je lepší. Zhltnul jsem ji za večer, což je mi svým způsobem líto. Čekal jsem, že se spolu budeme setkávat déle, ale nešlo to. Ve vzpomínkách ale s Alexandrou ještě chvíli zůstanu. Přeci jen 168 zavražděných není zrovna málo.

Jo a Alexandra je Alexandra. Není to Saša ani Lexa. Její jméno se nemění, stejně jako její její výraz, který vás pokaždé dostane. S lehkým úsměvem na rtech…

Poznámka: Recenzi na knihu zde nehledejte, tu máte na tomto odkazu. Tady najdete jen bohapusté nadšení z Alexandry.