2. Deník herního táty aneb Borderlands pro hluché

Tento článek vyšel někdy v půlce roku 2011 na stránkách www.HerniWeb.cz jako pokračování trampot hráče, který se stal zapáleným tátou.

Znáte Borderlands? Taková ta komiksová blbůstka, spousta ukecaných clap trapů, spousta divných zvířat s divnými jmény a ještě divnějších týpků, kteří vypadají že utekli z Arkhamu. Když pak do nich střelíte, lítají z nich číslíčka a spousta haraburdí. Tak třeba z drobného rakka vám po eliminaci vypadne raketomet. Prostě raketomet. Však to znáte, z rakka, který vypadá trochu jako větší netopýr, váží 40 kilo i s uloveným mládětem skaga, ale prostě s sebou tahá raketomet +86% fire rate a x4 pro zapálení.

Klasika, takových slepic u nás lítá po vesnici dvanáct do tuctu.

Ale vše popořádku. Borderlands mě naštval před svým vydáním přechodem z klasické, podle videí a obrázků, nádherné grafiky, na cel-shadovou. Osobně jsem velký fanda komiksů, ale k hraní mi to moc nesedí. Tedy krom herního zpracování komiksu XIII. Navíc se v té době začaly rojit infa o další hře jménem Rage od id Softu, takže jsem milé Bordelands poslal do kopru s tím, že to bude nuda, nuda, šeď, šeď. Ano, ani Bobík se nesměje. Neměl jsem to dělat a tímto se celému Gearboxu omlouvám!

Konečně doma

Mezitím holky konečně dorazily z porodnice domů a já přestal mít o nějaké blbé hraní zájem. Když vám totiž přibude do bytečku to malé stvořeníčko, přijde vám vše, co se ho netýká, naprosto, ale naprosto, zbytečné. Přestal jsem i číst knížky. Navíc těmi důležitými mě zásobil ještě před porodem synátor Logan a ty jsem už měl přečtené. Dokonce jsem se i chvíli přestal úplně holit, koupat se, chodit na záchod (no to už trochu kecám, nejsem prase, jsem ježek).

Ten první měsíc byl o zvykání si na novou osůbku v domácnosti. Naštěstí jej prďka kvůli předčasnému porodu dospávala a tak jsme měli relativní chvíle klidu. Problémy sice byly. Nemalé, hlavně s jídlem, ale tenhle článek není o problémech s novorozeňaty. Samozřejmě, když bude zájem, napíšu i pojednání o výživě kojenců. Jen bych upozornil milí přátelé, není to jako krmit Simíky, nebo jako když se ve Fable cpete masem přiberete, po kuřátkách vám narostou rohy nebo po nadměrné konzumaci sóji je z vás ten „gůd gáj“ se svatozáří. Tady je to o něčem jiném. Nevěřili byste, jak rychle dokážete nakoupit spoustu druhů umělé výživy, spousty lahviček, saviček a pak i šidítek (to jsou dudlíky vy úchylové), jenom aby měl prcek z čeho vybírat.

Posouvání hranic

Po počátečních potížích se vše tak nějak urovnalo a já se tehdy dostal do jedné nejmenované prodejny počítačových her na pokec za známým (zdravím Petra S. Kennedyho) a tam uviděl Borderlands v reálu, takříkajíc v běhu. A světe div se, ono je to vážně výborné! Tohle prostě budu muset mít. Odpolední zkouknutí trailerů, in-game filmů, oficiálních stránek a ta hudba od Cage the Elephant!!! Nádhera, druhý den to bylo doma, večer instalace, rozehrál jsem to a … mělo to háček. Malá tehdy spala s námi v obýváku a my dávali pozor, jestli náhodou při spaní neblinká, protože tyhle potíže prostě měla. Do toho ji navíc budily všechny zvuky a jakýkoli zvuk vycházející od ni, mohl něco znamenat. Navíc bylo dobré, abychom poslouchali se ženou oba.

Takže jsem po prvním poslechu hudby v menu a po začátku hry sundal sluchátka a prakticky celé Borderlands jsem je měl zavěšené kolem krku, ztlumené prakticky na minimum. Dodnes nevím, jak zní zbraně, auta, výbuchy granátů, řev umírajících, nevím, ale být ostražitý u svého dítěte je důležitější.

PS: Soundtrack jsem si dodatečně, až po dohrání, poslechl celý a tak aspoň podle názvů můžu zpětně určit, v jaké lokaci zněl jaký hudební doprovod. A mimochodem je výborný!