3. Herní táta aneb jak jsem hrál Dead Space 2

Tento článek vyšel někdy v druhé půlce roku 2011 na stránkách www.HerniWeb.cz jako pokračování trampot hráče, který se stal zapáleným tátou.

Tak se dvoutýden sešel s dvoutýdnem a já vás opět přicházím otravovat se svými rodičovskými postřehy. Protože ale čtenáře nemůžu nudit svým „Co bylo za Marie Terezie“, odpočinete si dnes od vzpomínání a ochutnáte trochu toho aktuálního rodinného dění.

Ve čtvrtek 27. ledna vyšlo pokračování mého milovaného hororu Dead Space s pořadovým číslem 2. A taky nový virový kmen chřipky s lokalizací pro Českou republiku. No doma se mi objevil už 25. února v úterý. Ne Dead Space 2, ale ten chřipkový vir! Natěšený jako malé děcko jsem jej nainstaloval (zpět teď mluvím o DS2 a ne o viru) a…. a víte co?

Nic! On totiž existuje nějaký Windows Live a to je, milí přátelé, děsně kouzelná službička. Ta hru prostě nedovolí pustit dříve, než je povoleno. Jasně, chápu, ale proč to tedy na konzolích jede už od toho zatraceného úterka? Kdyby to starý dobrý Ježek věděl, vzal by si PS3 verzi. Takhle to budou mít konzolisti dohrané dřív, než já stihnu vykouzlit prvnímu necromorphovi úsměv plasma cutterem.

Jak by řekl Judge Dredd: „Drokk!“

No nic, aspoň stihnu znovu dohrát jedničku. Jedničku, která přinesla do zatuchlých vod hororových her nový, svěží vánek rozkladu, plný železitě krvavého odéru. Jednička, která ukázala, že atmosféra prvního Alienního filmu může být přenesena i na monitory před zraky hráčů. Právě ta tíživá atmosféra, parádní ozvučení, totální zmar kolem a šílenost několika málo přeživších na USG Ishimuře, vytvářely při hraní v noci nádherný pocit mrazení.

Příběh prvního Dead Space byl navíc pěkně ucelený a abych řekl pravdu, pokračování jsem nečekal. Skvosty mají zůstat na piedestalu samy. No nakonec se pokračování objevilo, ale piedestal se nerozšířil a první díl na něm zůstal stát osamocen. (Proč, to vysvětlím v minirecenzi, pokud se k tomu dostanu.)

Ale co já, zvrácená dušička, libující si v masakrech a krvavých lázních jak herního tak filmového charakteru. Připadal jsem si jako myška se kterou si pohazuje odporná kočka jménem Win Live? Jenom jsem tiše úpěl, rozháněl myšlenky pročítání diskuzí a koukal na in-game screenshoty .

A největší paradox těch dní? Dcera každou noc usínala v klidu již před půl osmou večer a tak jsem měl času na hraní opravdu hodně. Nechtě jsem se plácal mezi prvním Dead Space a úžasným Lokim (hra od Cyanide Studios z roku 2007). Mimochodem Loki je svým masochistickým způsobem bezvadný.

A co přes den? Co v práci? Na co myslíš milý padavane? No přece na to, že až budu moci spustit DS2. Trochu jsem měl strach, aby se prďka neřídila zákony prevíta (Kdo nezná, doporučuji knížku Simona Bretta Prevítem snadno a rychle.) a bude chodit spát pěkně pozdě. Mi tak zůstane na herní extázi tristních 20 minut denně. No snad ne!

Drokk podruhé!

Pak přišel čtvrtek. Já si sednul ke kompu s blaženým úsměvem na rtu. Dušička se mi tetelila jako v peříčku. Začal jsem hrát a užívat si. Atmosféra příjemná, mrazení je zpět, příjemných, lehkých, lekaček dost. I když jednou jsem se lekl tak moc, že jsem vystrašil i svou milovanou choť a to tak, že velmi. Pak v době, kdy recenze hlásily konec herní doby, jsem se já začal úspěšně nudit. A dokonce jsem se do hraní místy i nutil. Po 15 a půl hodinách čistého herního času na mne blikl nápis začátku kapitoly patnácté. Jenže ten večer toho už bylo dost, takže save a do hajan. Jako zvědavce největšího mne ale zajímalo, jak dlouho ještě budu pobíhat po Sprawlu? Jak ještě dlouho. Drokk!

Zabijte mne, ale já se prostě musel podívat na youtube. K mému překvapení to některým trvalo už jen lehkých 12 minut! Takže další večer je Marker můj!

Ale s přírodními zákonitostmi si zahrávat neradno a do hry vstoupila druhá novinka těchto dní. Vir chřipkovitý a když jsem si večer loadnul poslední save, tak si prďolka souběžně loadnula rýmu a skoro 40°C horečky.

Můžu vám s klidem říct, že celý DS1 a DS2 je slaboulinký čajíček proti hororu, ve kterém se snažíte aspoň trochu srazit teplotu a pomoci tak vašemu drobečkovi, který ani nechápe, co se s ním děje. Veškeré skilly za healování jsou vám k ničemu. Ten den jsme šli spát hodně pozdě. Nebo hodně brzo, záleží na úhlu pohledu.

Dead Space 2 jsem nakonec dohrál až někdy za 3 dny, když už to nejhorší polevilo. A zítra? Zítra máme první dětský maškarní bál, ale já večer pofičím do Nového Jičína za zbytkem redakce na úžasný con Crvatacon 2011.