Hadžime Isajama: Útok Titánů, série

Ivan JeziorekŘíj 3, 2024

進撃の巨人, Šingeki no Kjódžin, Attack on Titan nebo Útok Titánů. Toto všechno jsou tituly, které používají čeští fanoušci mangy a anime pro jednu a tu samou sérii. Ať již upřednostňujete původní japonský nebo anglický název, či vám dokonce nevadí jeho český překlad, dovolím si tvrdit že jej podvědomě znáte.

Nadšení časem vyprchá

Série Útok titánů není z nejnovějších a celou dobu uvažoval, jestli se mám do názorů na ni pouštět nebo ne. Nakonec jsem se rozhodl sepsat pár postřehů (také proto, že Crew vydala spin-off série) a možná tak zodpovědět na pár otázek. Třeba jestli mají čtenáři skutečný důvod Útok titánů nenávidět nebo jestli má smysl raději přečíst mangu než koukat na anime.

Na začátek si dovolím říct, že i já jsem byl jedním z těch, kteří propadli anime adaptaci první série. Ta byla se svými 25 epizodami doslova luxusní. Skvělý příběh, nádherná kresba, vymazlená akce a soundtrack (minimálně první opening), který se dal poslouchat donekonečna.

Vždyť taky osud chlapce Erena Yeagera z města Šiganšina, které se mimochodem nachází za vnější ze tří kruhových zdí chránící obyvatele před Titány, je dojemný, má všechny atributy úspěšného šónenu a nenudí. Přitom nechává hodně prostoru pro vlastní závěry.

To ale mangakovi Hadžime Isajamovi samo o sobě nestačilo. Chtělo to něco víc. Proto je v “knižním” roce 845 zeď Maria proražena dvěma typy Titánů (Obřím a Obrněným) a Erenova matka je před očima svého syna zaživa sežrána jedním z útočících Titánů. Eren uniká za další zeď spolu se svými přáteli z dětství Mikasou Ackerman a Arminem Arlertem. A přísahá pomstu všem Titánům, takže logicky všichni narukují do armády.

Eren je přesně tím klasickým hrdinou, kterého si zamilujete. Je sice doslova na odpis, ale nechybí mu odhodlání a má svůj sen. A když se tak snaží, je spolu s ostatními nasazen do boje. A dopadne podobně jako jeho matka.

Od panelu k papíru

Nechci se rozepisovat o příběhu, který je tajemný jako sovy z městečka Twin Peaks. To co se zdá být jednoznačné a jasné, prostě a jednoduše není. Důležité postavy mění strany barikády a obyčejní lidé umírají z důvodů intrik, zachování vlastního pohodlí bohatých nebo „jen“ svou hloupostí. Zrádci se objeví takřka kdekoli a sobečtí parchanti taky. Nechci spoilovat a zbytečně se rozepisovat, zápletku najdete pěkně popsanou třeba zde, a tak se nebudu opakovat. Rozhodně nečekejte žádnou jednoduchou přímočarou akci.

Musím ale podotknout, že po první sérii anime jsem se již k dalšímu sledování nedokázal přinutit. Naštěstí se objevila na edičním plánu nakladatelství Crew česká verze mangy a já z nostalgie koupil prvních pár svazků. Což se ukázalo býti chybou, hlavně pro místo v knihovně.

Hadžime Isajama je totiž z těch autorů, kteří neplýtvají detaily. V některých chvílích dokonce pozadí úplně vymizí a zůstanou jen aktéři. Občas se nezdržuje třeba ani vykreslováním prstů na rukou nebo postavami v dálce a vše zvládne pár chaotických čar.

A proč je to dobře? Protože umí zachytit přesně to důležité. Útok Titánů vás dokáže šíleným tempem vtáhnout do děje a i přes zmíněné „nedostatky“ v kresbě pořád přesně víte, co se kolem vás děje. Což je v přímém kontrastu třeba se sériemi Bleach nebo Zabiják démonů, kde je kresba sice detailní, ale zorientovat se v pohybech někdy nedokážete.

Vývoj je základ

Manze Útok Titánů je vyčítána spousta nedostatků. Prvoplánové šokování čtenářů, zbytečné natahování nebo odklon akční linie k přehnanému politikaření. Zrovna to posledně jmenované hodnotím velmi kladně. Zjištění, že důvod výskytu Titánů je vlastně politická hra a boj o udržení moci, mi připadal hodně povedený a nastartovaný v příběhu tak akorát, aby se čtenář nenudil.

Stejně tak přerod Erena z naivního mladíka, který se chce pomstít, v šíleného „ekologického aktivistu“ neváhajícího jít přes mrtvoly, je skvělý. Vždyť kolik z nás mělo v mládí úplně jiné ideály, než je máme jako starší.

Takže pokud nad mangou Šingeki no Kjódžin, Shingeki no Kyojin, Attack on Titan nebo prostě Útok Titánů váháte, jděte do ní. Jen se připravte postupně na vše. Krveprolití ve jménu rasy, nechutné politikaření, zradu, sebeobětování pro vyšší dobro nebo “jen” pro dobro rodiny. Jen mi neříkejte, že jsem vás dopředu nevaroval.

A jestli se mne ptáte na kontroverzní finále mangy Útok Titánů, tak já jsem velmi spokojen. Nejvíce asi z dovětku, co se pak dělo s národy po skončení příběhové linie „Eren, Mikasa a Armin“. Z toho až mrazí, protože je velmi skutečný!

Varování: Filmové hrané verzi se vyhněte obloukem!