František Kotleta, Kristýna Sněgoňová: Atomové šelmy: Pustina

Ivan JeziorekŘíj 24, 2026

Atomové šelmy proběhly pustinou a nechaly ji pěkně rozstřelenou. Leon se totiž na malou chvíli rozpomene jaké to bylo být Keksíkem a Kris ukáže své zázraky v plné kráse a Frajt… raději nemluvit. Pustina mne fakt dost hodně překvapila, takže vzhůru na písečné duny.

Pochod mrtvých

Leon už neputuje s kněžkou Jaderné bohyně, ale na krku mu visí Temná velekněžka. Celkem progres a na jednu stranu je to super pocit pro ego, na tu druhou je to o milion důvodů víc, proč je chce někdo sejmout. A taky se rozšiřuje okruh lidí, spolků a náboženství, které po nich jdou.

A protože je jejich cíl jasný (minimálně pro Kris a Leona), putují určitým směrem jakýmkoli způsobem to zrovna jde. Pěšky, po vodě, autem (!!!) a taky se třeba přidají k pochodu malomocných. Sice mají dost velkou výhodu v ultimátních léčebných metodách a schopnostech Temné, ale i tak je to fakt fajn změna a nápad. Prostě se pořád jen neš*ká a v hlavách autorů se viditelně vymýšlí nějaké ty sofistikované lumpárny.

No a pro změnu se dějová linie zase dost krutým způsobem po*ere.

Akce přeživších

Ve třetím díle Atomových šelem se toho dost změnilo a Pustina v tom pokračuje dost jemně, ale o to zásadněji. Dostáváme se do nového města, poznáváme honáky krav, překročíme řeku a vyrazíme do dun, kde jde ještě pořád cítit spálená nafta (že jako zdravíme toho šíleného Maxe).

I když se musím přiznat, že jsem se do prvních cca 80 stran skoro nutil, prostě mi chybělo všechno, akce, zvraty nebo zajímavý sex, pak se to klasicky zvrtlo a zbytek jsem sjel na jeden zátah. A to jsem zrovna v těchto dnech doslova přelstil smrt, protože rýmička.

A musím se zmínit o množství novinek, kterých je v sérii čím dál tím víc. Ale jsou dávkovany přesně tím způsobem, jakým to máme rádi a zároveň to nenávidíme. Nebudu nic prozrazovat, protože „my nesmíme ani naznačovat“ bych vás nepřipravil o klíčové info, takže šup do nejbližšího protiatomového krytu pro svůj svazek Pustiny.

Naděje umírajících

A ještě něco, líbí se mi to neříkání očividného. Pustina je prostě jízda pro všechny čtenáře. Pokud si ale pamatujete aspoň minimální množství středoškolského učiva, dojde vám kupa věcí jen tak mimochodem. Což mám fakt rád.

Dokonce musím přiznat, že jsem podvědomě pořád uvažoval, která města to zrovna navštěvují a jestli to nějakým stavebním detailem duo K&S neprozradí.

Za Pustinou se mi zavřely sakra těžké ocelové antiradiční vrata a já doufám, že další aťáci přiběhnou ještě do letošních Vánoc.