George Orwell: 1984

Co napsat o knize, kterou zná prakticky celý svět (jen někde se o ní nesmí mluvit nahlas), co ještě řečeno nebylo? Pokusím se níže sepsat své názory a třeba budou nějak jiné.

Smutná prognóza

George Orwell napsal knihu 1984 před 77 lety a dodnes je považována za stěžejní dílo literatury 20. století. Za nepřekonanou kritiku totality, utopie a vlastně i komunizmu. Nehledal jsem jako moc se opíral při psaní o teorie, ale principy vyjádřené v Knize jsou stále platné a je až děsivé, když si je spojíte s pozadím a následným dopadem některých skutečných historických událostí.

Změnilo se tedy vůbec něco? Z technologického hlediska je 1984 lehké sci-fi. Televizní přijímače byly skutečně jen přijímače, mikrofony jsme na ulicích neměli a ani kamery. Posunout ale děj románu o 20 let do budoucna, stal by se rázem silně vizionářským. Z dnešního pohledu pak doba fikci daleko předběhla. Ale to jsme již někde úplně jinde.

Všichni jsme Winston Smith

(Anti-)hrdinou knihy je pracovník ministerstva informací, které u nás fungovalo někdy na přelomu 40. a 50. let minulého století. V románu ale paradoxně nic takového neexistuje a název instituce je Ministerstvo pravdy. Protože veřejné informace jsou přeci vždy pravdivé. A pokud nejsou, je třeba je zpětně opravit. A toto je Winstonova práce. Opravovat historii tak aby odpovídala současné pravdě. Zároveň musí na všechny úpravy, pardon opravy, okamžitě zapomenout. A důkazy zničit. Vše ve jménu strany.

Sledem událostí se Winston dostane na Ministerstvo lásky na převýchovu myšlení. Musí se naučit milovat ideály strany a uvažovat tím jediným pravým způsobem. Ve své podstatě jde o praktiky, které využíval minulý režim u politických vězňů a nebude si brát růžové brýle, určité země jej používají dodnes. Pro mladší generaci bude možná těžké představit si toto jako realitu, že se podobné věci děly a dějí. Na druhou stranu si sáhněte do duše a upřímně řekněte, kdo z nás/vás by něco podobného přežil bez zrady svých nejbližší a svých ideálů?

Děsivá realita

S přihlédnutím na současný stav naši společnosti jsem si pak uvědomil, že se skutečně stále nic nemění a celou Goldsteinovu Knihu, tedy citaci z ní, lze aplikovat na dnešek. Stále se tady totiž snaží hrstka střední třídy mluvit za tu nejnižší a získat post vyšší třídy. Stále jim tedy jde pouze o své dobro a i když bude mít nejnižší třída pocit vítězství, formálně se pro ně nic nezmění. Získají jen ten pocit změny.

Asi nejvtipnější(?) jsou pak mé důvody přečtení Orwellova 1984. Jde o druhou „klasickou“ knihu, kterou jsem přelouskal díky své dceři [tou první byl román Na západní frontě klid – pozn. autora]. Přitom byste si řekli, že bych ji ve svém věku mohl znát i odzadu.

Dcera se na knihu vrhla ne protože je to „in“, ale protože ji zajímala. Příjemné je také zjištění, že o ní byla a je ochotna diskutovat. Mluvit o ní se mnou jako s otcem, ale také se svými spolužačkami [jsou ve věku 14 – 15 let – pozn. autora]. A umí z ní vyvodit překvapivé závěry. Myslím si tedy, že pokud zde máme takto uvažující zárodky střední třídy, nebude to s námi v budoucnu tak špatné.

• Hodnocení: 8 Winstonů z 10
• Název: 1984
• Autor: George Orwell
• Vydavatel: ProArt
• Vydáno: org. 1947, česky opakovaně
• Vazba: pevná
• Počet stran: 264