Jukio Mišima: Zlatý pavilon

Zlatý pavilon. Jak mám vlastně začít? Kdo kdy se zájmem o Japonsko vlastně nikdy neslyšel o Zlatém pavilonu ať zvedne ruku. A je jedno jestli mám na mysli přímo Kinkaku (金閣) nebo Mišimovu knihu. Takových lidí bude minimum.

No já jsem se ke knize dostal až 2 roky poté, co jsem 金閣 navštívil. A už v půlce knihy jsem měl pocit, že až budu u pavilonu někdy v budoucnu, budu se něj dívat úplně jinak.

Přetrvávající krása

Skutečnost, zabalená do vlastní vidiny. Tak nějak vnímám Mišimův text, který je tak podobný realitě, že se životní linie hlavního hrdiny Mizogučiho z knihy místy až nepříjemně překrývá s dráhou novice Hajašiho Jokena, který v červenci 1950 pavilon skutečně zapálil.

A jaké měl Hajaši důvody pro svůj čin? Prý „pociťoval hlubokou závist vůči nadpozemské kráse pavilonu a nenáviděl vlastní nedokonalost i tehdejší společenské poměry.“ A tady mám pocit, jakoby se postoj Hajašiho a Mizogučiho přiblížil povaze a názorům samotného Mišimy.

Ale možná bych měl přeci jen trochu zabřednout mezi řádky knihy.

Mysl jako přímá cesta…

Mizoguči má problém s okolím. Nebo možná okolí má problém s Mizogučim díky jeho vzhledu a koktání. Spolužáci si jej dobírají a u holek logicky nemá úspěch. Do toho je synem představeného chrámu ve vesnici vzdálené od velkoměst, takže ani peněz není doma zrovna nazbyt. A do toho je Japonsko ve válečném konfliktu.

Aby otec zajistil synovi aspoň nějakou šanci na lepší život, představí jej opatovi budhistického chrámu patřící k zenové sektě Rinzai. Součástí chrámu je také Zlatý pavilon, o kterém otec stále vypráví. A i Mizoguči v něm uvidí ukázku dokonalé krásy.

Pavilon jej postupně tak pohltí, že nedokáže myslet na nic jiného. Stává se ještě podivnějším pro své vrstevníky a je neúspěšný u žen. Přesto je schopný ostatní velkolepě kritizovat.

… přes labyrint

Zlatý pavilon je o primárně o myšlenkách a pomalém přechodu od drobných revolt až k činu. Přitom je zajímavé sledovat jak se hlavní hrdina postupně dokáže sblížit s úplně jiným typem člověka a přes svou chudobu umí zaujmout bohaté a vychytralé.

Jenže Mizoguči spoustu svých názorů nechává pouze v hlavě a očekává, že na ně okolí přijde samo. A když náhodou ne, najde si pro sebe jiné vysvětlení jejich chování. Vždy tak sám sobě dává za pravdu. Zároveň jsme svědky těžkých zkoušek charakteru, ztráty (doslova) příbuzných i přátel a velmi otevřeného popisu intimních scén.

Za sebe musím říct, že je Zlatý pavilon skvělou sondou do poválečného období Japonska. A zároveň lehkým pohledem na názory Mišimy na celkový vývoj společnosti, které vyústily v jeho plánovanou smrt v roce 1970. Na dobu vzniku jde o velmi syrový a názorově otevřený román, který se přes tíživé myšlenky čte velmi lehce.

• Hodnocení: 9 sirek z 10
• Název: Zlatý pavilon (orig. 金閣寺)
• Autor: Jukio Mišima
• Vydavatel: Rubato
• Vydáno: originál 1956, česky 2022
• Vazba: brožovaná
• Počet stran: 312

#ZlatýPavilon #JukioMišima #Rubato #beletrie #román