Robert J. Szmidt: Wrocławské krysy: Nemocnice

Ivan JeziorekSrp 21, 2026

Wrocław roku 1963 a obří nákaza. Nebylo to tady už jednou? Bylo, ale Wrocław je velká a infekce se šířila po celém městě. Takže nás opět navštívily Wrocławské krysy, ale tentokrát okupují nemocnice.

Nepříčetný blázinec

Do místní nemocnice na psychiatrické oddělení přivezli pacienta. Na první pohled je umístěnka do blázince správně a nikdo mu vyprávění nevěří. Ale pacient nakonec umírá a tak co s mrtvolou? Šoupne se do márnice a celý případ se pouští ze zřetele. Aspoň do rána.

Ale jeden z doktorů provozuje zvláštní sexuální praktiky s pacientkou ženského oddělení. Takže hurá do sklepa mezi boxysi užít.

Zároveň na oddělení přijíždí primář psychiatrie Niemczuk s informacemi o epidemii cholery (ke které skutečně v roce 1963 ve Wrocławi došlo). Prioritou je zabezpečení chodu „blázince“ v izolaci minimálně na týden. Ale Niemczuk má kusé informace i o pravé povaze „nákazy“, takže se snaží mlžit a z oddělení udělat pro jistotu pevnost. Snad se všechno rychle přežene.

Jenže přes všechny snahy se vždycky něco podělá.

Bez překvapení

Při rozhovoru na loňské Fantastické Ostravě Robert J. Szmidt prozradil, že další díly Wrocławských krys nabídnou jiný pohled na stejnou událost a tak vás nepřekvapí, že Wrocławské krysy: Nemocnice začínají v době, kdy zombifikace Wrocławi už jede ve velkém.

Přes snahu primáře utajit pravou povahu nákazy a zamlčet informace, slyší sestřičky a nelékařští zaměstnanci psychiatrie střelbu z celého města.

A protože jste četli Chaos tak víte přesně, co se děje. Krásně to do sebe zapadá a vy si začínáte uvědomovat, jakému masakru je zrovna zbytek města vystaven.

Nemocnice se naštěstí všemu tak nějak vyhýbá. Vůči Chaosu jde o silně komorní příběh s omezeným počtem lidí, kteří nám mohou před očima umřít. Navíc už víte, že to co nežije, nejde zabít. Vše si tak jede po vlastní koleji a hrůza je spíše psychická než fyzická. Což je fajn změna.

Jediným ozvláštněním lineárního příběhu Nemocnice je spin-off o mladé rodině s miminkem a jejich sousedovi, který jim pomáhá zdrhnout z města. Směřují k nádraží a díky nim nevědomky zůstane nemocnice bez šance opustit rychle její prostory a zároveň můžeme znovu prožít noční můru s průjezdem vlaku mezi…

Syrovost, osamělost a bezmoc

Chaos byl o masovém umírání. Nemocnice jede jiným tempem. Máte šanci si vybudovat s lidmi vztahy a skoro je vám každé oběti líto. Zároveň kniha popisuje větší časový úsek a díky tomu je deprese z nákazy větší.

Nemocnice má ale obrovskou nevýhodu v tom, že skutečně ztrácí překvapující moment o povaze nákazy. Na druhou stranu máte větší prostor sžít se aktéry, což je děsně fajn, protože ač se snaží sebevíc a dělají vše pro přežití, jsou veškeré dobré úmysly po zásluze potrestány. Nesmrtelností.

Fakt jsem zvědavý na další díl a doufám, že Robert J. Szmidt ještě ve svých knihách „nepovřaždil“ všechny zájemce a že pracuje na další kolonii krys.